Nedělní Svět zklamáním

Nedělníky jsou například ve Velké Británii respektovanými médii a o něco podobného by se měl v českých podmínkách už nějakou dobu snažit i Nedělní Svět. Ovšem snaha vytvořit seriózní protiváhu bulvárnímu Nedělnímu Blesku mi přijde dost jalová. Dovoluji si předpovídat, že pokud nedojde k rychlému a dramatickému zlepšení, čeká ho stejný osud jako někdejší Nedělní Noviny, tedy zánik.

Koupil jsem si před časem hned první číslo, které by se přes všechny možné dětské nemoci mělo snažit být jakousi výkladní skříní a prvotřídní ukázkou toho, co list chystá, aby nalákal čtenáře ke koupi i příští týden. Tento první a veledůležitý krok se Nedělnímu Světu podle mě příliš nepovedl. První číslo mě zklamalo a říkal jsem si, že toto tedy ne, vždyť mě tam nezaujal jediný článek. Ale dobrá, rozhodl jsem se chvilku vyčkat a dát rodícímu se nedělníku po nějakém čase ještě jednu šanci.

Ta chvíle nastala včera a já u benzinky koupil 13. číslo. A zase nic, bylo to úplně stejně špatné jako minule. Ať to bude jak chce, pro mě Nedělní Svět skončil už včera.

Jeden sloupek mě však přece jen zaujal. A to spor Jana Rejžka s Petrem Svěceným. Na takové šarvátky vážně nejsem zvědavý a už vůbec ne v neděli. Petr Svěcený má právo na Rejžkovu kritiku samozřejmě reagovat, jak mu to přijde nejvhodnější. Ovšem ubohým způsobem, jakým to provedl, si v mých očích jedině uškodil.