Marília, promenada v bilem a pocasi

Dnes jsem sel dopoledne i odpoledne do Santa Casa. Je to nemocnice vzdalena asi 20 minut chuze od mista, kde bydlim. Pritom jsem si trochu poopravil mineni o Marilii. Driv jsem tvrdil, ze tu panuje zmatek. To jsem ale znal jen hlavni ulice, o kterych to do jiste miry plati. Jenze dneska jsem si zasel i do odlehlejsich casti mesta. Najednou to nebyly zakrsle reklamou pocmarane baracky.

Vsude byl na milimetr presne posekany travnik, kere sestrihane do geometrickych utvaru a chodniky dlazdene kostkami slozenymi do obrazcu. Domy byly vsechny upravene a panoval tu klid pravouhleho americkeho predmesti. Srovnani s nim brani jen vysoke ploty zakoncene ostnatym nebo elektrinou nabitym dratem. Porad jsem prece jen v Brazilii.

Do nemocnice tu chodi studenti jiz obleceni do bileho. Pokud jdou do Hospital das Clínicas, neni to problem, protoze vetsina z nich bydli nekde v okoli. Pokud musi do Santa Casa, jedou autem. Ja auto nevlastnim, takze se v bilem plasti prochazim mistni promenadou a pak zahnu do postrannich ulic. Nevzbuzuji zdaleka tolik pozornosti, kolik by se dalo ocekavat. Inu Marilia je universitni mesto.

Drive jsem psal, ze tady panuje brazilska zima oblecena do nadhernych 28 stupnu celsia. Trochu se to od te doby zmenilo. Pres den je tu opravdu prijemne, ale kazdy vecer zacne foukat studeny vitr a do rana je pak pekna kosa. Ta je jeste umocnena tim, ze tu v bytech nikde nemaji topeni a okna jsou spise dekoraci der ve zdi. Nikdo mi ale nebrani, abych spal v teplakach a prikryl se tremi dekami. Zatim to pomaha.