Cataratas do Iguaçu - nedele

Na nedeli jsme si naplanovali vylet na vodopady. Ty jsou hlavni atrakci ve Foz do Iguaçu. Lezi na rece Iguaçu, jejiz vody se, kratce potom co zdolaji tuhle prekazku, vlevaji do reky Paraná. Jak jsem se uz zminil, Paraná tvori hranici mezi Brazilii a Paraguayi. Iguaçu oddeluje pro zmenu Brazilii od Argentiny. Takze tam, kde se obe reky stekaji, sbihaji se i hranice vsech tri statu.

Recepcni nam poradil, abychom se na vodopady jeli podivat z argentinske strany. Prochazka je pry delsi. Zavolali jsme taxi, ale po ceste nam ridic rekl, ze hranice mezi Brazilii a Argentinou je velmi prisne strazena a bez pasu se tam nedostaneme. Bruna mela z bezpecnostnich duvodu s sebou pouze kopii pasu, takze jsme byli nuceni zustat na brazilske strane.

Priznam se, ze jsem v duchu Brunu trikrat proklal hodne tupym kopim. A asi jsem nebyl sam. Jak se ale pozdeji ukazalo, bylo to stastna nahoda. Argentiska prochazka kolem vodopadu sice meri 4 kilometry, ale prakticky cela vede nad nimi. To ta nase, brazilska, sice nebyla ani zdaleka tak dlouha, ale zato jsme vsechno krasne videli.

Zaplatili jsme taxika. Ridic si rekl o 40 R$, tedy 10 na jednoho. Jak jsme se pozdeji dovedeli, natahl nas tim padem o rovnych tricet. To uz je ale udel turisty. Navic, kde byste v Praze sehnali taxika, ktery vas bude dvacet minut vozit za osmdesat korun? Protom nas uz odvezli autobusy narodniho parku az k vodopadum.

Videt to nesmirne mnozstvi vody padat z vice nez sedmdesati metru je opravdu zazitek. Chodite po asfaltovych cestickach a nestacite valit oci. Prvni co uvidite, je vysoka stena, pres kterou se kazdou vterinu vali hektolitry vody. Mensi vodopady jsou v okolnich lesich. Iguaçu se tu rozleva do velike sirky. Nahore se trepeta Argentinska vlajka, dole se zvedaji vody rozbourene reky, po ktere se prohaneji vyhlidkove cluny. Rev jejich motoru je vsak hrave prehlusem hucenim dopadajici vody. Cele predstaveni je zahaleno do duhovych barev rozprasenych kapicek vody.

Kdyz vas prejde pocatecni nadseni zacnete realistky a trapne skuhrat. 'Jo, pekny, ale zase tak super to nebylo. Neco jako mrakodrapy nezhyzdena Niagara.' Trochu zklamane pokracujete po pesince a z letargie vas vyvede jedine zviratko s dlouhym nosem, velike asi jako zajic. Nakoukne vam do tasky a zase volnym krokem odchazi stredem hloucku turistu, kteri vytahuji fotoaparaty, aby znudene zviratko vyfotili. Nevim, jak se spravne jmenuje, tak jsem ho nazval nosalem.

Uz se kolem sebe ani moc nedivate, kdyz v tom pred sebou zahlednete dalsi ohromny vodopad. A dalsi jeste vestsi. A dalsi jeste vetsi. A dalsi uz ne tak veliky ale za to nedaleko mista, kudy prochazi stezka. Zasnete, sem tam vykriknete wow, fotite jak divy. Uz je vsem jasne, ze to prvni byla jen prededehra, jenom aperitiv. Vse zahalene do dvojite duhy, dole opet rozbourene vody reky Iguaçu, nahore argenitska vlajka a turiste, kteri se nechali zlakat hloupym recepcnim a tise vam zavidi.

Po lavce se dostanete doprostred vseho toho vireni a vodopady vas zadarmo osprchuji. Pak uz vystoupate spolu s ostatnimi turisty k vytahu, ktery vas vyveze nad vodoapady, do mist, kde voda jeste netusi, co je pred ni za adrenalinove dobrodruzstvi. Cekate na vytah a prejete si, aby se porouchal a vy museli jit celou tou nadherou nazpatek. Vytah je ale bohuzel funkcni, takze zcela prozaicky nakoupite suvenyry, pokecate s obsluhou vytahu, ktera vas polituje a rekne, ze Cesi meli vyhrat Euro 2004, protoze hrajou nejhezci fotbal na svete (krome toho brazilskeho ovsem) a lehnete si na travnik vedle reky. Autobus vas zaveze zpatky na zacatek a vam je docela smutno, ze to misto vidite asi na dlouhou naposled.

Vodopady Cataratas do Iguaçu, nejsou impozantni svou vyskou, ale mnoztvim vody, ktere se tudy vali. Cetl jsem, ze co do prutoku, jsou tyhle vodopady asi pate nejvetsi na svete. Nemam s sebou brozurky se statistikami, ale cislo vterinoveho prutoku bylo obrovske.

Pak uz byl cas k navratu na autobusove nadrazi, odkud jsme v pet hodin odjeli. Pred nami dvanactihodinova cesta a na jejim konci jeste spici Marílie.