Může to být obsazení, ale to jen z počátku. Pokud jde o lacinou zápletku, mizerný děj, ani sebelepší herecký výkon film nepovýší a stejně tak to platí opačně. Zfušované scény a prkennost herců, třebaže věhlasných jmen, dokáže pěkně pokazit skvělý scénář. Nemluvě o tom, když je všechno špatně :). A jsem u toho. Dobrý film tkví ve scénáři minimálně na 80%. Špatný herecký výkon jej pak sníží na polovinu, ale to je pořád 40%, což je dost. Jistě je důležitá režie, střih, kamera....ale jádro příběhu tkví vždy ve scénáři. Naposled jsem se o tom přesvědčila u filmu Bohové a monstra, který včera vysílala ČT2. Když jsem si přečetla zhruba děj, nijak valné mi to nepřišlo. Nelákal mě příběh stárnoucího a nemocného homosexuála, otce Frankensteina - režiséra hororů Jamese Whalea, který žije osaměle se svojí hospodyní a při pokusech malovat jen bezmocně sleduje, jak ho se zdravím opouští i jeho umělecká tvořivost. Až mladý zahradník, btw velmi pohledný :-), který zpočátku netuší nic o jeho filmové minulosti ani sexuální orientaci, Whalea vyvede z letargie a vnese do jeho posledních týdnů života vzruch i naději. Zpočátku jsem stále přepínala - "Na to se přece nebudu dívat, taková kravina!" - něco mě však nutilo přepnout vždy zase zpátky. Příběh i upřímnost slavného a pomalu zapomenutého Whalea mě přitáhl. Nejde o to, že se vše stáčelo k homosexualitě, pro mnohé stále ještě jakoby horké bramboře. Zaznělo tam několik skvělých myšlenek, které jsou zřejmé nebo banální, ale v tomto filmu ohromně vyslovené. Např. jak bolestivé jsou neutuchající vzpomínky z války, bídného dětství, ublížení a jak hrůzné je žít s těmito "monstry" nejen v hlavě, ale i všude kolem sebe. Možná to zní pateticky, ale toto zoufalství ve mně vzbudilo lítost. Oskara za scénář si film z r. 1998 vysloužil naprosto po právu.