V těchto dnech mě zaráží jedna věc. Proč všichni ti, kdo tak ostře vystupovali proti válce v Iráku, zrovna teď, když by měli křičet nejhlasitěji, mlčí. Nigerský uran-neuran otřásá pozicemi Tonyho Blaira, Dicka Cheneyho i důvěryhodností CIA. Nekonvenční zbraně nikde, stejně tak jako pádné důkazy o nich. Usilovně přemýšlím, jak (a jestli) budu v nové situaci obhajovat své dřívější názory, případně jak je budu oddůvodňovat. Čekám, že už to každou chvíli musí vypuknout, ale stále nic. Jakoby ta válka nikomu nikdy nevadila, ticho po pěšině. Kde jsou demonstrace, požadující demise, volající po důkazech? To je to už zastáncům míru úplně jedno? Nebo jen chtěli být se svým názorem v opozici proti USA a už je to přestalo bavit? Se ptám. To teda nejsou moc vytrvalí ani zapálení bojovníci za mír a proti násilí! Kdyby se takhle laxně (ne)usilovalo o všechno, to by to dopadlo! Doufejme, že všichni společně nebudeme muset bojovat proti válce se Severní Koreou - tím, že se budeme bránit jejím jaderným zbraním! Snad žádné nemá...