Kdy pomoci v bezmoci?

J. a M. se vraceli z kina, když najednou na ulici zaslechli hlas: "Prosím vás, máte chvilku čas?" Nikde nikdo. Otočili se - nikdo. A znovu: "Prosím vás, máte chvilku čas?" Pořád nikdo.

Mluvila na ně paní z okna v prvním patře. "Máte chvilku čas? Mohli byste mi dojít do tamhle toho obchodu nakoupit?" - "Proč to potřebujete?" - "No mohli byste mi tam prosím dojít? Jestli nemáte čas, tak klidně běžte." - "No mohli, ale proč to potřebujete, proč si tam nedojdete sama?" - "Já nemůžu na nohy." - "Aha, a co byste tam potřebovala?" - "No pojďte sem nahoru." A hodila jim připravenou kapsičku s klíčem od dolních dveří. "Tak co potřebujete koupit? Dejte nám ten seznam a my vám tam dojdem." - "No né, to takhle nejde, pojďte dál." - "Ne, to my nemůžem, jdeme na vlak a nemáme zas tolik času. Jen nám dejte nějakej seznam a my tam rychle skočíme." - "Víte, já bych potřbovala vodku...". J. a M. se zarazili. Oba pracují v oraganizaci pomáhající lidem, z nichž mnozí jsou alkoholici. Trapné ticho...

Co na to říct, jak se rozhodnout? Jít pro tu láhev a pomáhat jí v jejím pití nebo odejít ačkoliv (protože / i když / přestože) se dříve či později najde někdo jiný, kdo do obchodu dojde a budou se na druhou stranu podílet na riziku, že ještě dříve přijde někdo, kdo si v lepším případě odnese peněženku a vkladní knížky?

Nákupy jinak té paní nosí dcera, ale té si zas nemůže řict o tu vodku.

J. jsem asi tak sedm let neviděl a toto mi vyprávěla v tom vlaku, který jsem málem nestihl a ve kterém jsem ji náhodou potkal. Pro tu vodku nakonec nedošli.