Včera jsem byl poprvé na operačním sále, když nepočítám svoji operaci tříselné kýly, kterou si ovšem nepamatuju:-) A musím říct, že to na mě udělalo docela dojem. První jsem viděl laparoskopické odstranění žlučníku a druhou resekci asi 10 cm tlustého střeva. Když jsem tam šel, myslel jsem, že budu jen z povzdálí sledovat, ale ne. Přišel doktor a zeptal se mě: "Už jste se někdy myl, kolego?" - Myslel tím jako na sále, před operací, abych byl sterilní. "Hm, ne..." odpověděl jsem. "Tak to je nejvyšší čas s tím začít!" on na to. Absolvoval jsem celou tu proceduru mytí, dezinfikování a oblékání a už jsem stál přímo u stolu. Taky jsem měl trochu strach, co to se mnou udělá. Už jsem sice viděl ledacos, ale řezání do živého to bylo přeci jen v podstatě poprvé. Nevím proč, ale představoval jsem si, že všude kolem bude spoustu krve, ale zdaleka to nebylo tak horzné. I když rukavice jsem nakonec taky rozhodně čisté neměl, to ne. Většinu času jsem držel háky, sem tam něco přidržel, ustřihl vlákno a podobně. A kdyby se druhá operace neprotáhla, možná bych si i udělal nějaký ten steh. Takže nic extra, ale přesto to byl silný zážitek. Zvlášť druhá operace, která byla spojená s peroperační kolonoskopií - ta byla v tom otevřeném břiše docela zajímavá. P.S. - Tento zápis není o mojí tříselné kýle ;-)