Takhle by si představovala ideální budoucnost Států moje známá z Oregonu. Texasani prý své snahy o osamostatnění myslí vážně (Amíci o primitivní Tex-Mex beztak moc nestojí) a George (o kterého stojí snad jen pásmo psychiatrických léčeben na East Coast) je takový trouba, že by si ten stetson (texaskou královskou korunu) vážně nasadil, nasedl by na býka v plavkách ušitých z americké vlajky a (mám strašně ráda závorky – všimli jste si?)... Už se moc těším, až uvidím USA live – letím tam 11. června na hooodně dlouho.

Dlouhá cesta mi nevadí ani zdaleka tolik jako tohle: moje milovaná maminka má nutkavou potřebu mě přesvědčit, že nejpraktičtějším zavazadlem není batoh, s kterým jsem přešla už hodně pohoří a států, ale ten strašnej kufr na kolečkách. Jako správná yuppie cestující do země zaslíbené musím mít kostýmek do letadla a aspoň (aspoň, Kačko!) desatery ponožky! Fakt mě to štve: proč se se mnou zachází jako s děckem? Protože měřím 162 cm a chodím spát v osm? Protože nemám řidičák a bojím se tmy? Jestli nakupujete na maminčinu radu troje slipy za 39 korun plus jedny zdarma v Likvidaci a cpete se pod dozorem úžasně zdravou mlíkovou polívkou (při pomyšlení na ni se můj mozek převleče do kostýmku „kupka zvratků“), pojďme a spojíme se v protimaminkovskou alianci! Je mi 22 a zmrzlinářky mi tykají, v knihovnách mě posílají do dětskýho a v autobusech po mně nechtějí průkazky na slevu pro děti do patnácti let – a teď i moje vlastní matka!