Zvací dopis a Igor 2 (pátrám, radím, informuji)

Jak již víte z předchozícho článku , měl mě Igor včera kontaktovat, aby mi předal zvací dopis. Samozřejmě se tak nestalo a mně přibližně v 15:24 došla trpělivost. Rozhodl jsem se rozjet po Igorovi pátrání. Věděl jsem jeho příjmení a že bydlí na koleji Hvězda. Zavolal jsem tedy na vrátnici bloku číslo jedna. Telefon zvedla postarší paní a já jí požádal, zda by mi nemohla říct, na jakém pokoji Igor bydlí.
"A vy jste právník?" zeptala se.
"Ne, proč?" nechápal jsem.
"Protože kdybyste byl právník, věděl byste, že zrovna v těchto dnech probíhá debata o novele zákona o utajovaných zkutečnostech a právu na informace."

Svatá (s)prostoto! Pochopil jsem, že u této dámy nejsem sto prorazit a požádal jí o číslo, kde by mi mohli poradit. Odkázala mě tedy na blok 2, ale než jsem stačil zavolat, už svou kolegyni stačila varovat. Výsledek telefonátu byl tedy na vlas totožný s prvním. Nakonec jsem však vymámil alespoň telefonní číslo na ubytovací kancelář

Z počátku to vypadalo, že se vše bhude opakovat i na potřetí, ale naštěstí jsem se včas uchýlil k úskoku.
"Víte, ono se to toho Igora dost dotýká a já ho opravdu potřebuji vidět. Jestli se to nepovede dneska... tý brďo...chudák...," mé horké slzy svalžovaly telefonní sluchátko.
Rázem jsem věděl číslo Igorova pokoje a mohl se vydat na cestu na Hvězdu.

Když jsem před vchodem na kolej chvíli zevloval a rozhodoval se, co dál, uviděl jsem týpka v tričku IFMSA (organizace, která mou stáž domlouvá). Řekl jsem si, že se alespoň zeptám, jestli náhodou mého Igora nezná. A samozřejmě, byl to on. ON sám - Vytoužený Igor.Dal mi papíry, prohodili jsme pár slov a já zase šupal zpátky na Žižkov. Dnes jsem si byl o vízum zažádat a vypadá to, že už by vše mohlo jít hladce. Mé detektivní sebevědomí nehorázně narostlo. Ne nadarmo mi jedna moje kámoška přezdívá Dempsey.