Každou chvíli potkávám na ulici výzkumníky veřejného mínění nebo marketingové průzkumníky trhu. Zastavují kolemjdoucí, vyptávají se jich na názory a oni odpovídají s vidinou "dárku" nevalné hodnoty. Aby ho dostali, nechávají jim často svoje osobní data jako třeba adresu telefon atd. Pokaždé, když se k takovému vyptavačovi blížím, netrpělivě očekávám, jestli se rozhodne oslovit i mě. Nerozhodne. Nikdy. Já bych mu stejně nic neřekl a se vší zdvořilostí ho odmítnul, ale jak to sakra pozná?! Jako třeba dneska chvilku jsem zevloval na lavičce na Míráku a jeden takový si to zamířil mým směrem. Ne, na nic se mě nezeptal a dal přednost slečně, která na vedlejší lavičce hloubala v Seifertovi. Zaslechl jsem, že je ekologický aktivista a byl nakonec docela rád, že nemusím vymýšlet žádné důvody, proč na jejich organizaci nepřispěju ani korunu a dokonce nepřijdu ani na přednášku nebo nějakou příležitostnou víkendovou akci. Jsem prostě nevhodný respondent, a pořád nechápu proč.