Dokážete si vůbec vybavit rok, kdy naše zemědělce nepostihla neúroda? Jednou je moc sucho a pak zase povodně. Nepříznivou zimu vystřídá neúnosné horko. Zemědělci tak každý rok ve velkém krachují nebo táhnou na Prahu a žádají náhrady za své ztráty. Fascinuje mě, s jakou pravidelností a častostí se opakuje situace, "která je nejhorší za posledních deset let". Zemědělce bych hnal svinskym krokem pokaždé, když by se od nich ozvala slova jako "ztráta" a "náhrada". Když se jim to nevyplatí, ať toho nechaj. Kdyby to bylo tak jednoduché. Není. Zemědělství v naší společnosti bez subvencí a dotací neuživí skoro nikoho. Nedokáže konkurovat dovezeným levným produktům. Tak ať se na to vykašle, když nedokáže konkurovat - takové nepotřebujeme! Zase to není tak jednoduché, potřebujeme! Každý kilometr čtvereční (nechytejte mě za slovo) ať už města nebo venkova v naší zemi, snad kromě Boubína, je "kulturní krajinou", o kterou někdo pečuje a zvelebuje ji. Těžko lze veškerou zemědělskou půdu přeměnit na průmyslovou zónu. Zrovna tak ji nejde "nechat ladem", to by to tu za chvíli pěkně vypadalo. Zemědělce prostě potřebujeme. Jen je třeba prosadit systém dotování, který bude účinný, spravedlivý, ale nepůjde zneužívat, aby naši farmáři nevydělávali na nepěstování vojtěšky.