Možná jste v dnešních Faktech na ČT 1 viděli reportáž o tom, jak žáci na učňáku šikanovali svého učitele. Řeknu vám jedno: slabý. Já jsem na ZŠ zažil něco horšího. Nebyl jsem sice nikdy přímo ve třídě, kterou ten učitel učil, ale z jeho hodin se vyprávěly mraky bizarních historek. Autorita toho člověka se na číselné ose pohybovala někde hodně daleko na levo od nuly. Žáci si dovolovali čím dál víc, nikdo jim v ničem nebránil. Je jasné, že výuka se brzy změnila v totální frašku, kdy při zkoušení měl zkoušený učebnici otevřenou na lavici a četl. O známkách rozhodovala kolektivně třída. Cedulky s nápisem "Idiot" přilepené na zádech nebyly ničím výjimečným. Také se stalo, že učitel napsal zápisky na tabuli, jeden kluk se zvedl, prostě to smazal a řekl: "Znovu a čitelně!". A učitel psal znova. Takových příhod kolovaly po celé škole desítky a neodehrávaly se jen v jedné třídě, ale v různě drsné míře ve všech, které učil. To, že děti učitele jdoucího po chodbě obstoupily, v kroužku kolem něj tancovaly a zpívaly "Dobrý den, dobrý den, dobrý den, pane učiteli!" jsem viděl na vlastní oči. Jedním z vrcholů bylo, když si jedna třída před jeho příchodem do hodiny sedla k lavicím tak, že najednou seděla zády k tabuli a přenesla katedru na druhou stranu místnosti. Pana učitele celá situasce dokonale zmátla, nevydržel a odešel si stěžovat zástupkyni, že "VI.B obrátila třídu". Jenže VI.B mezitím uvedla vše do původního stavu a když přišla zástupkyně, akorát se mu vysmála. Dlouho u nás nevydržel a odešel neznámo kam. Jedna učitelka naší třídě "mezi čtyřma očima" později řekla, že ani ve sborovně nebyl oblíbený. Když například přišel do kuřárny, řekl si o cigaretu. Na tom by ještě nebylo nic divného, kdyby nevytáhl svoje Marlboro, když viděl, že se mu nabízí jenom Petra. Typická "hroší kůže", řekla o něm. Od této doby vím velice přesně, co tento idiom znamená. Tím ale historka nekončí. Když jsem přišel na gympl, po nějaké době vyšlo najevo, že na ZŠ jedné mé spolužačky tento učitel pracoval jeden čas (evidentně po odchodu od nás) také a bylo to úplně to samé. Děti si s ním i tam dělaly co chtěly, jako ostatně asi všude, kam přišel. Kdo ví, kde je mu konec. Doufám ale, že už neučí. Teď mě napadá, že tomu z brněnského učňáku jakoby z oka vypadl. Kdyby tam učil dějepis a ne nějakou strojařinu, řeknu, že je to on.