Dnes se hrálo mužské finále Wimbledonu. Že vyhrál Federer si můžete přečíst všude a o tom, kdo vyhrál ženskou část turnaje, ani číst nemusíte. Stačí když vám řeknu, že je to černý a dává to strašný rány. Ale v souvislosti s tím jsem si uvědomil jednu věc. Wimbledon už mě zdaleka nebere tak jak dřív. Ale proč? Za prvé na šampionátu hrají všichni čeští zástupci v singlech tužku. Tím je nechci kritizovat, poněvadž třeba Novák je opravdu skvělý tenista, jen mu nesedí travnatý povrch. Nicméně to nic nemění na tom, že mi chybí fanouškovský zápal při sledování. Za druhé ani jedno finále (tím méně semifinále) nejsou vysílána celoplošnou televizí. To jistě souvisí s již zmiňovanou absencí českých hráčů. Dnes jsem se kupříkladu na ČT2 díval na závěr finále v in-line hokeji. A popravdě na to, že se někde v tu samou chvíli hraje daleko významnější zápas, jsem si ani nevzpomněl. Za třetí. Mužská dvouhra na trávě pro mě byla vždycky nuda. (S výjimkou Lendla z výše zmíněných důvodů) Podání - na síť - smeč. To mě prostě nebere. Jenže ženský lawn-tenis je (býval) něco jiného. Grafová, Selešová, Novotná, Hingisová. To byly hráčky, které mě opravdu dokázaly vtáhnout do hry. Jenže pak to přišlo - Wiliamsky :(( A z nádherných výměn se staly zápasy stylu: Nemysli a uhoď! Přiznám se, trošku jim křivdím, tenisovou strategii ovládají dokonale. Co ale naplat, když soupeřky přehrají hlavě silově. Bez skrupulí tak kopírují mužský tenis. Opravdu vzpomínám nejradši na Grafovou a Hingisovou. Technickými balony dokázaly dostat soupeřky pod tlak, takže jim nakonec stačilo lehounce poslat míček na druhou stranu hřiště. Hrálo se s minimem nevynucených chyb. Jaký to rozdíl proti současnosti. Obecně se na ženský sport příliš nedívám. Ale například tenis se mi v dámském podání mnohdy líbil víc než mužský. Sestry Wiliamsovy se postaraly o snížení zajímavosti ženského tenisu. Dvojité finále mužské dvouhry na All England Clubu vážně vidět nemusím.