Úskalí demokracie

Rozjel se nám tady na deníčku pěkný politický debatní kroužek, takže jsem se rozhodl se do toho tak trochu vážně-nevážně také opřít...

Definice demokracie z HyperDictionary zní: "the doctrine that the numerical majority of an organized group can make decisions binding on the whole group". Znamená to tedy, že v dané společnosti většina (klidně i totálně nahlouplá a nevzdělaná) rozhoduje o záležitostech většího formátu týkajících se jakéhokoliv fragmentu této společnosti. Tato většina pak rozhoduje buď přímo, nebo přes své volené zástupce.

Hlavním nepřítelem demokracie tedy je (mimo obligátních centralizace moci a zamezení volné výměny názorů) prostá Gaussova křivka (anglicky bell curve - "křivka jako zvon", Alexander Graham Bell v tom neměl prsty), respektive tak zvané Gaussovo rozložení. Odpovídá-li vrcholu křivky šedý průměr (v našem případě červený průměr), pak to je právě největší množství lidí v populaci a oba extrémy (tj. géniové a oligofrenici) jsou zastoupeny četností mnohem menší. Čili ve volbách nerozhoduje profesor politologie Antonín Záhořský ze své knihovny čítající sta svazků, ale Pepa Bílek ze šroubárny od svěráku politého pivem. Jenže Pepa žije ve stejné zemi jako pan profesor a je ho desetkrát tolik. Vlastně je to docela fér, protože pan profesor má tak jako tak uvažování obleněno svými nekonečnými teoriemi autonomního klientelismu, zatímco Pepa na politiku aplikuje svůj selský rozum (který může, pravda, vystaven politickému propletenci selhat a ztratit rovnováhu).

Jinak je to ale s věkem - dejme tomu, že středem Gaussovy křivky budou lidé v těsně předdůchodovém věku (jako se to bude dít u nás - populace stárne, protože se rodí méně dětí). Takže třeba o státních maturitách budou rozhodovat převážně ne lidé mající právě vlastní děti na školách či ze školy nedávno vyšlí, ale lidé kteří školu znají jen z vlastních dávných vzpomínek a pravidelné každoroční mediální masáže kolem začátku školy a maturit. Je to správné? Mají o věcech rozhodovat (třebaže nepřímo, ale přesto zvolením strany s programem vyjadřujícím se tak či onak i k této kauze) lidé, kteří do nich vůbec nevidí, nebo mají naprosto jiné zájmy a případná změna se jich vůbec nedotkne?

Z výše psaného výkladu tedy vyplývá naprosto legitimní (probudíte-li v sobě dřímajícího politického radikála) otázka, měli-li by mít důchodci vůbec volební právo. Politiku totiž v drtivé většině nesledují, volí na základě pochybných rozhodnutí z totálně neúplných podkladů a přitom svým hlasem rozhodují o budoucnosti země, která se jich již spíše nebude týkat. Zní to hnusně, ale představte si, že by přišla strana s programem, který by strašně moc zvýhodňoval důchodce a naopak lidi třeba do 45 let věku by nadměrně finančně zatěžoval - taková strana má (nezmění-li se negativní trend nízké porodnosti) vzrůstající šanci ve volbách uspět (protože bude v populaci stoupat procento lidí v důchodovém věku) a možná i vytvořit většinovou vládu. A šup, máme to tady - o budoucnosti budou rozhodovat lidé, kteří vetšinu své budoucnosti už mají více či méně úspěšně za sebou. Když budeme (hypoteticky) dávat volební právo dětem, nestálo by zároveň za to ho rovnou vzít lidem nad 75 let?

Tento článek, ač postavený na pravděpodobných předpokladech, je víc než co jiného jen námět k úvaze a autorův politicky nekorektní předimenzovaný sylogismus psaný částečně z recese... Doufám, že to přispěje k nižší frekvenci komentářů volajících po mém vypátrání, mučení a posléze vplétání do kola či eventuelnímu ukřižovávání.