Tak už potřetí jsem si byl na začátku ročníku půjčit knížky. A to je znamení, že se něco začíná dít. Letos to nebylo takový drama jako třeba v prváku, kdy to byla skoro válka. Jsem zvědavej, kolik z těch knih co mi dali opravdu použiju a kolik si jich zase nesu zbytečně, abych je ani neotevřel. Byl jsem taky zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku U Vojáka. Je. Nic se nezměnilo. V druháku jsem tam byl skoro před každym cvíčkem - co taky dělat jinýho? Letos už se tam tak často nedostanu. Jestli je to dobře nebo špatně ať si každej přebere sám. Je to vzácnej a skvělej pocit, když člověk ví, že něco úspěšně překonal a zároveň má další výzvy a překážky před sebou a vrhá se na ně opět s čistým kontem. Ještě abych se nerozbrečel... Pokaždý si řikám, jak budu pilnější, zodpovědnější, pracovitější a já nevim co ještě. A vždycky to dopadne stejně - všechno nechám na poslední chvíli a pak zuřivě doháním. Asi potřebuju tochu motivačního stresu. A možná, že to vždycky úplně stejně nedopadá, snad je to vždy lepší aspoň o trošku. Jde se na věc!