Včera se mi naskytl pohled, který jsem do té doby neznal. Jel jsem s kámošem v tramvaji na Letnou a při vystupování jsem najednou zaslechl mohutné CÁK. Otočil jsem se tím směrem a všiml jsem si, jak tam vystoupil nějaký chlap a hned jak vyšel z posledního schodu, chrstnul nějakou vodu na zem. Říkal jsem si, proč leje, debil jeden, vodu na zem? Trošku smrděla jako chlast, ale tomu jsem nepřikládal důležitost, až do té doby, než ji najednou chrstnul na zem zase. Podíval jsem se líp a zjistil, že vůbec neleje vodu a že vlastně vůbec neleje. Chlap blil, ale v životě jsem neviděl, aby někdo blil jen tekutinu, žádnej náznak jídla, jen chlast, čistej chlast. Fakt se mi udělalo špatně, jak to tam cákalo... Ten chlap byla taková ta troska s pivním břichem, špinavej, smradlavej asi dělník, bezdomča snad ne, ale každopádně byl asi na dvoudenním tahu. Prostě takovej ten, ze kterýho to táhne a smrdí všim možnym a co je děsně neradi v tramvaji potkáváte.