Po první sebevraždě upálením, která tento extrémní způsob dobrovolné smrti strhla přímo v módní trend (sakra, jak se ten kluk vlastně jmenoval?) bylo hodně lidí v šoku. Včetně mě. Sebevrah se dokonce pokusil zanechat i poselství, ale byl to blábol. Jak těch sebeupálených přibývá, tím víc si říkám "hmm". V minulosti sebevrazi dokonce ani nebyli pohřbíváni do vysvěcené půdy. Odmítli totiž nejcennější dar - život. Tento křesťanský postoj chápu, škoda je ale podle mě každého života a žádného méně nebo více. Lidé umiraji na silnicich i v nemocnicích, jenže se o tom tolik nepíše. Všichni to totiž vědí a nikoho to už nepřekvapuje. Kdyby se začali ve stejné míře upalovat, psát se o tom začne, vznikne vládní program prevence upalování, ale za čas to už nebude ani v černé kronice, leda by někdo shořel opravdu ošklivě.