Mort, qui t'ha mort?

Neboli "Mrtvý, kdo tě zabil?" Musejí se představení v Andoře třikrát zeptat každého, kdo vypadá, že umřel. A když jim ani do třetice neodpoví, za mrtvého ho skutečně prohlásí. Je to stará tradice někdy z 12. století, ale udržela se dodnes. A jmenovala se tak i katalánská bojovka, kterou jsme měli v sobotu.

Trasa vedla celou Prahou z Celetné přes Klementinum, Karlův most, Malou Stranu, Chotkovy sady, Slovanský kláštěr, Petřín, kostel sv. Vojtěcha, Novoměstskou radnici až do hospody poblíž I.P. Pavlova. Na každém z pěti stanovišť každé družstvo dostalo obálku s nádodem k další cestě a úkoly, které bylo třeba cestou k příští kontrole splnit. Jedna sada úkolů se vždy týkala katalánštiny, druhá katalánských nebo pražských reálií a třetí byl praktický úkol.

K zodpovězení otázek bylo povoleno používat knihovnu, internet, donesené materiály, nápovědu přítele na telefonu, zkrátka cokoliv. Však to také nebylo zrovna jednoduché. Znali byste třeba z hlavy všechny Andorrské farnosti, jméno Andorrského premiéra nebo díla Ramona Llulla? Úkoly z katalánštiny také nebyly procházka růřovým sadem. Vymyslete třeba katalánsky co nejdelší větu jen z jednoslabičných slov, nebo obsahující jako jedinou samohlásku E.

Kapitola sama pro sebe však byly praktické úkoly - Nabarvit si vlasy pruhama jako Andorrskou vlajku (smyvatelné barvy ve spreji, Karlův most), svléknout co nejvíce kusů oblečení (Chotkovy sady, povoleno schovat se za Andorrskou vlajku - všichni jsme šli donaha, samozřejmě za zvýšené pozornosti kolemjdoucích), donést minimálně 10 předmětů, které v katalánštině začínají na P, vypít co nejrychlejí pivo (v cíli).

Byla to zkrátka sranda jak má být a do cíle jsme teda dorazili už pořádně utahaní. Naše družstvo - Růžoví démoni, se umístilo jako 2. jen o 21 bodů za prvními, což je slušný výkon na to, že jsme všichni začátečníci a první už všichni pokročilí.