Resuscitaci někdy viděl každý, většinou v nějaké pohádce v televizi. Ve skutečnosti už všichni takové štěstí nemají a ani leckterému medikovi se to nepodaří za celé studium. Já měl kliku hned svůj první den interny. Pánovi se totiž zastavilo srdce přímo ve chvíli, kdy jsme stáli nad jeho postelí. Ale nevnímal nás, tak to nemohlo být z toho, že se mi podíval do obličeje. Člověk by pod vlivem seriálů čekal, že naše asistentka začne křičet "Ztrácíme ho, ztrácíme ho!" a motolská nemocnice vyhlásí červený poplach. Ale ne, "Hmmmm, asi začneme resuscitovat..." řekla s klidem a ujala se masáže srdce. "Jestli tam na tý posteli někdo leží, tak ho odveďte a zavolejte sestřičky." dodala. Sestřičky po chvíli přijely s resuscitačním vozíkem a přišli ještě další dva doktoři. Jeden začal dýchat ambuvakem, druhý řídil farmakoterapii. V poklidu se masírovalo, dýchalo a píchal adrenalin. Každý věděl, co má dělat, i my medici. Náš hlavní úkol byl nepřekážet. Dívali jsme se na to vše s docela vyvalenýma očima. Celé to trvalo 15 - 20 minut, pán dostal 4 ampule adrenalinu a zrovna když měl dostat ránu elektrikou a když se doktoři rozmýšleli, jestli to ještě má cenu, chytil se a byl přeložen na koronární jednotku. Nejdůležitější zjištění bylo, že se to celé neneslo v duchu "Rychle, ještě jeden adrenalin. Pospěšte si!!! Nastavte tam 360, pozor, BUM! Pííííííííííííp. Ještě to zkuste jednou! BUM! Píp, píp, píp, píp...". Ale spíš v duchu "Hmm, tak mu píchněte ještě jednu. Kolik jich už měl, dvě? Tak, jo, připravte pomalu ty elektrody. Hele, už se chytil, tak nic, můžete to zas uklidit."
Komentáře
Je fakt, že většina lidí si to představuje stylem "bum, píp,píp":-))) díky těm debilním seriálům jako emergency a Chicago hope.
Kdyby bylo Chicago hope tak všední jako resuscitace v motolské nemocnici, nikdo by se na něj nedíval. Myslím, že muže být užasné někomu zachránit život, ale i to se může omrzet. To je jako s láskou. Na počátku manželství je vše krásné, ale časem žena přestane chodit v sexy oblečení a chodí doma v elasťákách kolem muže sedícího u fotbalu v trenkách. Možná je to trochu hloupé přirovnávat život k trenkám, ale jsme jen lidi a né každý dělá svou práci s takovou verbou jaká by se od něj třeba očekávala.
no, resistutace...mno, na to jsem byl taky cvicenej, ale nastesti jsem to nedelal..... ale kdyz uz jsem u toho, tak jsem vytahoval jednoho chlapka z totalne rozbiteho auta, ale nastesti zil, takze nic nepotreboval.... skoncil na jipce, ale jak to s nim dopadlo, tak to nevim. BTW, Klaro, ja fotbal nerad :) to u me nehrozi
http://www.volny.cz/martin.novak007 Resuscitace je ale vážná věc. Možná to někdo díky rutině dělá v pohodě a bez stresu, ale tak to je jen dobře. Panika v tuhle chvíli není na místě. Já už jsem resku zažil také. Ve výjezdu s RLP. Není to nic normálního a když je ten člověk už modrej jak švestka, pomočenej, s pusy mu vytékají sliny, okolo hystericky plaší manželka a doktor po vás chce připravit intubaci, naředit pět adrenalinů, připravit napichování, napojit ho na monitor, střelit ho za 200J a pak dělat masáž srdce, tak na klid není místo ani čas. V nemocnici možná resuscitace vypadá jinak. Nevím. Ale v terénu je to vždy akce. Filmy v TV jsou vždy přehnané, protože je to dělané pro lidi a na nudnou masáž a dýchání s ambu by se nikdo nedíval. Lidi chtěj vidět krev a akci. Nejvíc mě vždycky dostane, když v nějakym filmu (konkrétně třeba Hráči se smrtí) je zástava, na monitoru asystolie (rovná čára) a oni ho defibrilují. To mě může vždycky rozesmát. Defibrilace je ke zvrácení fibrilace a ne ke zvrácení asystolie. Už ten název panebože! Jo, ale režiséři tam prostě chtěj defík a jak to do něj perou za 360J. Kdyby aspoň byli od té dobroty a nechali si poradit a na monitoru nasimulovaly fibrilaci komor nebo něco, aby si lidi nemysleli, že při infarktu stačí do člověka pustit proud a je po problému.
[https://web.archive.org/web/20071012230839/mailto:michal.sebek@anesteziolog.cz] Souhlasím s kolegou Martinem, resuscitace v terénu je věcí zcela odlišnou od "uhlazeného špitálního prostředí", kde se v okamžiku komplikací vzniklých u pacienta seběhne najednou několik sester a lékařů. V terénu je povětšinou v posádce jen omezený počet osob, zpravidla 3 (sestra-nebo "diplomovaný ošetřovatel"-to píši jen proto, že pro muže není důstojné nazvývat se sestrou, doktor a řidič- záchranář (toto školení zde neexistuje v ČR). Tito tři lidé pak musejí zvládat veškeré úkony vedoucí k konverzi rytmu (zkrátka musejí dokonale zvládnou veškeré úkony a to jak venepunkci, defibrilaci a pod.). Jistě že systém v ČR není na nejideálnější úrovni, existuje k němu několik připomínek a bylo by jistě třeba tento systém plně přepracovat do podoby, se kterou jsem měl možnost se seznámi osobně. Tou podobou bych viděl systém anglo-americký, který je založen na paramedicích (tj.nelékařích) ovšem vyškolených v lékařských úkonech. Tudíž by se jednalo o levnější pracovní sílu, došlo by k vyboduvání více středisek RZP (na což by bylo více peněz ušetřených z platů lékařů) a pod. Navíc v tomto systému se do péče o postiženého zapojují i zůčastněné osoby a na místo s paramedic posádkou vyjíždí i vozidlo hasičů, kteří mají vyškolené EMT (emergency medical technician), což je jaksi řečeno zdravotník (osoba poskytující jen BLS- základní první pomoc) a tento pak asistuje posádce ALS-rozšířené první pomoci, která smí provádět již odborné úkony pro neodkladnou přednemocniční péči (tj.paramedikům). V tomto okamžiku je tedy na místě přibližně 8 lidí (6 hasičů a 2 paramedici)! No povězte, není to ideální počet pro řádnou pomoc postiženému narozdíl od franko-germánského systému, kde je v posádce lékař a jen dva další pracovníci ! Ano, ačkoliv sám mám školení v odborných úkonech na úrovni ALS a znám tyto úkony více nežli dobře, zdravotnictví v ČR mne řadí na úroveň jakési sestry... Skandální co? Tak si řekněme přátelé, zdali sestra umí diagnostikovat, zná poslechové nálezy, zná diferenciální diagnostiku, umí zhodnotit rytmus na EKG (tzv.číst), umí sama intubovat s použitím jak relaxancií tak jinými metodami např.crysh metodou a pod.. Neumí a niíkdy umět nebude, dokud je kolegové lékaři nezačnou zaučovat. A to neudělají, namísto toho jim raději řeknou, že to sestra nesmí provádět sama. A co když dojde během zásahu lékaře pak k jeho poranění? Kdo zaintubuje toho postiženého, když to nikdfo jiný z posádky znát nebude? Tento systém zde v ČR je špatný, drahý a v některých městech iu takřka nefunkční (kvůli dlouhým dojezdovým časům tj.do 15 minut, což stanovuje vyhláška). Jen upozorním, dojezdové časy paramediků v USA, Anglii a Austálii jsou do 4 minut, což je vždy potřebné, neboť každý dutohlavec ví, jetliže se postiženému nedostane pomoci v prvních 5 minutách od vzniku příhody, nastávají komplikace. Příkladem tohoto tvrzení je AIM- akutní infarkt myoikardu, kde je incidence (vznik) arytmií zřejmý a nejčastější v prvních 10 minutách od vzniku !! Ale zpět k tématu: ano, resuscitoval jsem mnohokrát, a můj první pacient byl muž, 65 let který během oběda zcela náhle zkolaboval. Stanovil jsem příčinu na masívní plicní embolizaci do plicnice (jen pro Vaši info: člověk může zkolabovat a okamžitě dojde k zástavě oběhu ze dvou možných příčin a to plicní embolizace a ruptura aneurysmatu). Ihned po příjezdu na místo jsem intuboval rourkou vel. 9 s manžetou a okamžitě poté zavedl řízenou ventilaci (umělé dýchání) vakem. Po připojení elektrod se zjistila hrubovlná fibrilace komor. Rozhodl jsem se zajistit i.v.linku (zajistil na mé požádání hasič z výjezdového týmu jež vyjížděli s námi) a aplikoval jsem 3 elektrické výboje o síle 200 J, 250 a 300 J bez odpovědi a tak jsem podal nasycovací dávku Amiodaronu v dávce 300 mg v infůzi 100 ml během prvních 20 minut a v této době jsme prováděli KPR dle standardů. Po konzultaci s lékařem na příjmu v oblastní nemocnici pomocí vysílačky jsem navrh aplikaci Heparinum natricum v dávce 10 000 jednotek i.v. (což doktor potvrdil) a okamžitý transport vrtulníkem do této nemocnice, kde jsem již tohoto lékaře požádal a instuoval k zajištění sálu k provedení okamžité embolektomie. Pacient pánbůh zaplať přežil a zcela se zotavil. Tento příběh dáváme oba, a to jak já tak i Henry (můj lékař-sepervisor) svým mladším kolegům za vzor. Není totiž obvyklé podávat při resuscitaci Heparin a to ani v případě masivní plicní embolie, nicméoně tento tah se nám vyplatil...
Michale, pěkný příspěvek. Opravdu. Je pravdou, že náš systém rychlé pomoci není dokonalý, ale je slušný. Tolik bych ho nepodceňoval. Ostatně, vše se dá pořád vylepšovat...něco méně a něco více. Také mě samotného mrzí, že lékařské výkony jsou přísně lékařské a pro nás záchranáře nejsou v kompetencích. Přesto se je však učíme pro případ zranění lékaře, apod. (jak píšeš i ty). Ale po vykonání takového výkonu můžeme být stíháni. Jednoduše jsme překročily své kompetence a chce-li se někdo vozit, tak se po nás sveze. Kdyby však "šlo do tuhého", tak bych takové výkony provedl. Jednoduchý argument....jde přece o život. Proto to svou práci dělám a mám ji rád. Má první resuscitace byla ve výjezdu RLP, kde postižený pacient ztratil vědomí a je modrý (toť obsah výzvy!). Po příjezdu na místo jsme našli pacienta v automobilu, v bezdeší, asystolií (zástava srdeční), cyanotického, pomočeného, v areflektickém bezvědomí. Okamžitě se zahájila KPR přímo v automobilu. Dost nepraktické (rány hlavou do stropu...nic příjemného). Po chvilce masáže a ventilace se pacient vytáhl z auta a přendal na nosítka. Lékař ihned intuboval rourou č.9 (ale až na potřetí). Poté už v sanitě napojen na ventilátor. Ihned začala další KPR. Lékař si osobně zajistil žilní linku a já připravil mezitím 3 ml Adrenalinu v 10 ml F1/1. Dále se pacient napojil na monitor, kde byla z počátku jemnovlnná fibrilace komor a po chvilce už "rovná čára". Ihned pacient dostal dva výboje 200 J, 300 J. Pacient dále dostal dalších 5 ml Adrenalinu přímo do roury. I po další resuscitaci se ho nepodařilo oživit a bohužel zemřel. Mozek byl již nenávratně poškozen (zornice mydriatické, bez fotoreakce, kmenové reflexy vyhaslé). Později jsme se dozvěděli od svědků, že RLP Byla přivolána až po delší době od nálezu pacienta. Po tu dobu nebyl samozřejmě laicky resuscitován. Podávat Heparin v terénu se moc často nevidí. To je fakt. Dobrá práce. Někdy je opravdu nutno řešit situace netradičně. Chce to ale odvahu. Být to ruptura aneurysmatu, tak je pacient nejspíše mrtev.
Pánové děkuji vám mockrát za velmi zajímavé komentáře a zkušenosti!
[https://web.archive.org/web/20071012230839/mailto:michal.sebek@anesteziolog.cz] Martine, co cos napsal plně souhlasí s tím, co o systému franko-germánském tvrdím již celá léta. Tento systém je nedokonalý. Zásah u Vás provedený, který zveřejńuješ v kazuistice je ukázkovým příkladem nerozhodného jednání lékaře, a takřka špatné vybavenosti sanitek RZP, chceš-li i RLP v ČR. Co se týče tvé práce u tohoto případu, bez námitek bravurní. Co se týká práce lékaře, měl bych více námitek. Především intubace na několikátý pokus je špatnou volbou, zdržující a neprofesioonální. Tahle volba je možná a snad i přípustná v nemocnici, ale v terénu nikoliv. Jestzliže nelze zajistit dýchací cesty standardní metodou , tj.ET kanylou na první pokus, být na místě oénoho lékaře, použil bych alternativní metodu, např.kombirourky (Kombitube) nebo lze jej nahradit Laryngeální maskou či v nouzi koniopunkcí. Důvodem, proč bylo možno zaintuboivat až na několikátý pokus byla příčina v tzv.dificult airway (špastně průchozí dýchací cesty vlivem anatomických nepoměrů) u postiženého. Postup, který znám já osobně a je užíván anesteziology na celém světě velí: 1) pokus o intubaci, 2) nepovede-li se, vyzkoušet jiný pokus alternativou. Jestliže však Váš lékař užil tento způsob pokusů, je to ukázkou nekvalitnosti onoho lékaře nebo jeho malou odbornou erudicí.. Nicméně jak říkáš, kdybys ty sám se pokusil provádět odborné úkony, byl bys trestán není zas tak úplně pravdou. Zákon, kde jsou stanoveny kompetence u Vás v ČR není a tudíž smí odbornou pomoc poskytovat odborný zdravotnický pracovník, tudíž i ty ! To že lékaři a učitelé ve školách Vám tlučou do hlavy tyto nesmysly typu "záchranáři a sestry nesmějí defibrilovat, aplikovat atp...." je jen ukázkou tohoto mého tvrzení. Jak si jinak tedy vyložit, že existují osádky, kde jezdí jen sestry bez lékaře, když sami nesmějí nic dělat? Jeto holý nesmysl. Radím ti dobře, ptej se, uč se a "nenech" se zastrašit podobnými nesmysly !
[https://web.archive.org/web/20071012230839/mailto:michal.sebek@anesteziolog.cz] Ale ještě se vrátím zpět k příspěvku Martina ze dne 21.března t.r. Mohu ti demonatrovat jiný zajímavější případ , takříkajíc kolektivní péče a to jak lékařské tak paramedic. Mohe známá přítelkyně, shodou okolností lékařka LSPP mne zavolala jednoho hezkého letního večera, krátce po mém příjezdu ze států do jejího bytu, kde údajně měla mít vlastní maminku, staršího věku s náhle vzniklou dušností. Když jsem této lékařce vysvětlil, že by bylo vhodné aby přivolala lékaře ze Záchranné služby, sdělili mně, že je zná, jak to znají a obává se o matku aby to pro ni nebylo stresující. Doslova tohle sdělila, neboť shodonu okolností pracuje právě na středisku, které by vyslalo i záchranku k ní, pokud by je zavolala. Nuže, tak co dělat? Jsem paramedikem, ale n v ČR? No, mohu ti říci, že i já jsem se zalekl v tu chvíli. Ale co na to, řekl jsem si, sedl do auta a vzal si pohotovostní kufřík s kyslíkem a výbavou pro zásahové situace a vyrazil. Když jsem dorazil na místo, lékařka již měla matku, pro mne pacientku prohlédnutou s Dg.závěrem: zánět plic (pneumonie). Nuže, jako zdravotník jsem samozřejmě mohl věřit jejímu odbornému úsudku, ale také nemusel. Zvolil jsem nevěřit a pacientku si sám vyzpovídal a prohlédl i poslechl. Nakonec jsem vše uzavřel jako exacerbaci chronické bronchitidy (náhlé vzplanutí chronického zánětu průdušek). Jen poznamenám, přítelkyně-lékařka jen poslouchala a sledovala celou situaci a ani takříkajíc nepípla. Nakonec jen řekla, to víš, já léčím pacienty v ordinaci a neodkladná péče (záchranná) je pro mně "španělská vesnice". Což chápu, řekl jsem jí a nařídil, že mamince, jen pro informaci roztomilá stará bibička s "číbukem-cigárkem" u úst jsem nařídil aplikaci kyslíku po dobu 10 minut (z sůvodu hyperkapnie), což bylo jasné, neboť SpO2 bylo při mém příjezdu již 92%, pacientka byla v ortopnoické poloze, zapojené břišní svalstvo, poslechový nález na bazích plic přízvučné chrůpky bilaterálně, cyanóza. NBavíc v anamnéze měla pacientka: kouření 40 cigaret denně, dlouhodobě nepohyblivá atp.. No tak jsem podal kyslík v nebulizaci (amynophyllin 1 ml v 10 ml Aqua) v mikronebulizátoru a tuto saturaci jsem takto za 10 minut vyzvedl na úroveň 97% ! To je rekord. Nakonec jsem "případ" uzavřel a babičce naordinoval Ventolin (který lékařka přítelkyně) ihned !hbitě" předepsala a nařídil jsem 2x denně 2 vdechy a byl klid. Když jsem odcházel, babička jiř byla bez obtíží, jen měla silnou chuť na své cigárko, což jsem jí i povolil (na vzdory námitek lékařky) a babi byla velmi spokojená. Ani to stav nezhoršilo !
Ano, Michale, intubace v terénu je vždy velice riskantní záležitost. Tento pacient byl velice obézní a jeho hrtan nebyl zrovna ukázkový. Ani se nedivím, že lékař i s takovou praxí nezaintuboval napoprvé. To, jak postupovat v takovém případě je už věc jiná. ETI je zase oproti např. laryngeálním maskám výhodnější, neboť zajišťuje DC a nehrozí aspirace. Proto se snaží každý lékař za každou cenu kanylu zavést. V případě nezaintubování se pacient znovu prodýchne, zmasíruje a následuje druhý pokus. U KPR to účinnost nesnižuje. Jediné co je problém je, že pacient není v tu chvíli na ventilátoru s příslušným ventilačním režimem. Jinak masáž srdce, kanylace žíly, podávání léků se ději již při intubaci a defakto nejsme (jako záchranáři) na lékaři, který intubuje nijak závislí. Popíši mou druhou zkušenost s KPR, kde pacient přežil a intubace jeho DC byla také dosti náročná. Jako RLP jsme byli přivoláni k náhlému stavu krvácení z dýchacích cest (doslova hemoptoe). Po příjezdu na místo jsme našli pacienta na zádech, jak vykašlává zpěněnou světlou krev jasného původu. Nutné bylo rychle jednat! Jen ve zkratce. Pacient při vědomí byl samozřejmě neklidný. Žádoucí bylo DC intubovat, a proto dostal Pavulon i.v. Lékař poté zaintuboval (na několikátý pokus) pouze jednu plíci (roura hodně hluboko), protože druhý bronchus už se plnil krví a plíce nedýchala (poslech negativní). Pacient se na hranici zajištěných základních životních funkcí rychle převážel pod dohledem monitoru EKG (kde byla mírná tachykardie), oxymetru (kde byla saturace cca. 90%), na O2 do sanity. Cestou však nastala rychlá bradykardie a následovala asystolie. Pacient ztratil dost krve a oběh selhal. Na místě nehody se zahájit infuzoterapii nepodařilo, neboť selhala periferní žilní linka (oběh byl centralizovaný). V sanitě se tedy ihned zajistila v.subclavia a podal se přetlakem Harttmanův roztok na zavodnění. Současně se zahájila KPR. Dále pacient dostal Adrenalin a další infuzní přípravky přetlakem (Manitol 20%, Bikarbonát). Současně se prováděla i hypotermie hlavy (pouze silně větraná sanita, bylo to v Zimě) jako součást antiedemózní terapie. Pacienta se po necelé hodině usilovné práce podařilo s úspěchem oživit a jeho ZŽF stabilizovat do takové míry, že byl schopný transportu na Emergenci. Jinak máš Michale docela slušné "soukromé výjezdy". Díky za Tvé řádky, dost jsem se poučil. Měj se.
[https://web.archive.org/web/20071012230839/mailto:michal.sebek@anesteziolog.cz] Díky Martine za tvůj příspěvek, byl velice zajímavým a poučným. To víš, případy hemoptoe se nejčastějy vyskytují jak u osob s tumorózním oněmocněním plic (rozsáhlým) tak u osob s Tuberkulózou v terminálním stádiu. Postup ohledně orotracheální intubace je nejideálnější volbou pokud se použije klasická ET (endotracheální) kanyla, nejlépe s manžetou. Zkrátka u dospělých vždy s manžetou, u dětí do 10 let bez manžety. Nicméně my v našich podmínkách Emergency Care nepoužíváme ventilátory, užívány jsou jen v nemocnicích, nikliv v terénu. důvodem proto je především úspora prostředků (financí), navíc lepší kontrola dýchání s postiženým. Užíváme výhradně jednorázové ambuvaky od firmy AMBU, Dánsko. V případě, pokud pacient má známky počínajícího edému mozku je lepší namísto větrání sanity v zimě a tak vystavení postiženého hypotermii je výhodnější zavézt tento postup, řádně používaný a ověřený: 1) nejprve pacienta odpojit od ventilátoru a připojit vak a poté zavézt lehkou hyperventilaci (zvýšit počet dechů přibližně o 10 vdechů za minutu více nežli je normál). 2) tímto postupem tak dojde k poklesu nitrolebního tlaku, a to výrazně ! 3) je možno ještě přidat v medikaci Dexamethason inj. v dávce např. 60-100 mg naráz ((Dexamethason taktéž účině potlačuje nitrolebnmí tlak a zabrání edému mozku). Ale jinak ohledně Larmasky lze říci, že u případů kdy se užije je incidence výskytu aspirace velmi minimální, leč je možná. Nicméně u ET kanyly je riziko aspirace taktéž možné, pokud dojde k zatečení obsahu zaludku do prostoru trachey, těsně pod vstup do této cesty, a jakmile se provede extubace, dojde k aspiraci. Rozika jsou stejná, nicméně pro pacienta s hemoptoí bych doporučoval postup asi tento: 800 mg LyzinVazopresin (mám dojem, že u Vás je tento lék známý jako Remestyp), dále odsávání laryngu sondou a rychlý transport. Rozhodně Nasadit Pancuronium (pavulon) coby nedepolarizující svalové relaxans) není moc vhodné. V tuhle chvíli jelikož se předpokládá dificult airways (tlustý pacient s krátkým krkem, vysoce vystouplá uvula a pod.) není dobrou volbou. Asi bych podal SUX (suxamethonium) coby depolarizujicí relaxans v kombinaci vždy s anestetikem (např.Etomidat) a až poté intubace. Ale já bych tento postup s intubací nepoužil, byl zbvytečný, výhodnější postup by byl asi analgosedace např.Ketamin + Midazolam v dávce Ketamin: 0,25 mg/kg iv.+ Midazolam: 0,03 mg/kg a účinek by byl ideální. Pacient by byl sedován, bez somatických bolestí, přičemž by se mohlo postupovat dalšími výkony a to odsáváním laryngu, oxygenoterapií a pod.. Nicméně jak popisuješ vznik náhlé bradykardie, k ní došlo následkem ztrát krve ale také mohlo k ní dojít vlivem podráždění vagoreflektorických zón v krku, po podání samotného relaxancia bez anestetika, který by tyto reflexy utlumil. Nicméně lékař zvolil složitější způsob, nežli který byl zapotřebí....
Mírnou hyperventilaci bych zase nepoužil já. Netroufl bych si. Tuto u nás moc nedoporučovanou metodu bych použil pouze pod dohledem kapnometrie. Parciální tlak CO2 by měl být přesně v rozmezí 2,5 - 3,5 kPa. A jak píšes..."zvýšit dechy přibližně o 10"...to není moc přesné. Při nízkém PaCO2 dochází k alkalóze a rozvratu vnitřního prostředí. Další nebezpečná záležitost. Teď prosím neber další řádky osobně. Nemyslím si, že by lékař zvolil špatný postup. Zvolil jiný postup. Zdá se mi, že nejsi moc přístupný novým či jiným postpům. Beru to ale jako Tvůj osobní názor na věc. Chápu, že máš za sebou asi hezkou řádku zkušeností z různých situací i zdravotnických systémů, ale ostatní mohou mít zkušenosti naprosto jiné. Proto jednají, jak jednají...dle svého uvážení a znalostí. Ovšem jsem rád, že píšeš své reakce, neboť jsou pro mne oživením či novým podnětem. Jinak Remestyp dostal ihned na místě v infuzi. Ten jsem opomněl napsat.
[https://web.archive.org/web/20071012230839/mailto:michal.sebek@anesteziolog.cz] Jistě že Martine, řekl jsem jen zcela svůj osobní názor na věc. Nicméně jelikož funguji v systému nejideálnějším z hlediska neodkladné péče a jimi jsou USA prokázaně zkušenější, vím dobře, jaké postupy se v současnosti nabízejí jako nejideálnější. Nicméně zavézt lehkou hyprventilaci na dobu 2 minut není nikdy na škodu, ale lze to i bez kapnometrie, respektive kapnografie. Tento postup je ověřený a nikoliv nedoporučovaný nebo lépe řečeno zavrhovaný. To rozhodně nikoliv. Naopak, v poslední době prochází proces hypotermie, respektive kryomedicíny v neodkladné péči rozsáhlými diskusemi z mnoha odvětví medicíny. Nicméně, jestliže bych měl hovořit o prospěchu pro nemocného, rozhodně doporučuji však coby riziko třídy pro postiženého za menší zvolit postup po dobu 2 minut lehkou hyperventilaci s PEEp o hodnotě přibličně 5 cm H2O a poté zavézt zcela normální režim ventilace např.SIMV, NIMV a pod. namísto oné propagované hypotermie ! Jinak podrobné diskuse na toto téma vede v současnosti i Doc.Jarmila Drábková z OCHRIP PRAHA, se kterou jsem v této problematice již několikrát diskutoval. Samozřejmě na postup lékaře nelze říci nikdy nic. Je to čistě v jejich uvážení a rozhodnutí, nicméně mnozí lékaři v terénu nemají patřičnou erudici v neodkladné péči, navíc mnohým chybí dostatek zkušeností v péči o takto postižené pacienty a mnozí z nich taktéž nemají odborný potenciál vzheldem ke své odbornosti (např.i chirurgové, Internisté a pod.). Navíc, kapnometrie v terénu je poněkud nezvyklá věc a nebývá příliž běžná. V tomto případě není třeba zahjájit hypervetilaci jen pod kontrolou PaCo2, ale lze na dobu 2 minut oné hyperventilace vystačit také jen např.s monitoringem SpO2. Zkušený lékař nebo Paramedik dokážěe z hodnot SpO2 určit, kdy je třeba s hyperventilací přestat a navodit normánlní dýchání ! Takže jak říkám, kapnometr není zcela nutný, ale záleží na vybavenosti vozů RL%P a zkušeností obsluhujících zdravotníků jaký mají potenciál vědomostí a zkušeností. Nicméně Remestyp (Terlipressin) je vazokonstriktor, který působí i zčásti protišokově a může výrazně napomoci při stabilizaci oběhu, a takříkajíc i protišokově. Jeho užití bylo zcela rozumné v této indikaci. Jak je vidět, některé zkušenosti onen lékař přece jen má, ale o ostatním postupu jsem zcela napochybách. Nicméně, důvodem mých pochyb byly přece jen: 1) navození relaxace bez anestetik (nepoužívaný postup, nikde na světě !), 2) včasné neodhadnutí hrozícího dificult airway a tím nepřipravenost lékaře na komplikace s OTI - orotrach.intubací aj... No jistě uznej, že tyto markanty a řečené dotazy hovoří za své.... Nicméně, jestliže bys měl zájem, zde je moje mailová adresa u Vás na serveru v ČR, kde mne lze zastihnout a můžeme pohovořit na toto téma či jiná témata dále (michal.sebek@anesteziolog.cz). Jinak se měj velice hezky, služ řádně ku prospěchu postiženým, tak zvaně "lege artis"
Dobrý večer, jsem nadšená tím, co tady píšete. Momentálně jsem v 1. ročníku na VZŠ, obor Diplomovaný zdrav. záchranář a Vaše názory a případy mě zcela zaujaly. Všechno to, co Vy už znáte mě teprve čeká i ta obávaná KPCR, doufám, že ji jednou zvládnu stejně jako Vy.
Ahojec lidičky,mám za sebou SZŠ nyní studuji 1.ročník na VZŠ obor diplomovaný zdrav.záchranář,jsem 7let členkou MS Vodní Záchranné Služby ČČK ČK a loni v létě jsem si KPR "vyzkoušela",kolega prováděl nepřímou masáž srdeční a já umělé dýchání z úst do úst.Postižený vážil asi 140kg a měřil asi 170cm.Stál ve vodě a najednou volá na nějakou paní:"Zavolej záchranáře!"...a padnul do vody,na štěstí jsme zrovna pár metrů od místa nehody školili vojáky AČR a náš člen zaučoval vojáky v jízdě na motorovém člunu,zahlédli tělo plovoucí na hladině,rychle k němu dojeli a vytáhli ho na člun...Na břehu jsem už čekala já,abych mohla pomoci s vynesením postiženého na břeh a s případným ošetřením.Společně s kolegou jsem zaklekla k postiženému,provedli jsme vyčištění dut.ústní,trojitý manévr a následovaly 2 zahajovací vdechy...nedýchá,tak jsme se rozjeli v oživování 15 stlačení : 2 vdechům.Postižený byl asi hodně najedený,protože když kolega prováděl masáž srdce z úst mu "stříkaly" zvratky....já mu šátkem vždy vyčistila ústa a provedla jsem 2 vdechy.Když jsem prováděla 5. a 6. vdech část zvratek mi vlítla do pusy,vyplivla jsem to vedle,následovalo dalších 15 stlačení srdce a když jsem dokončila 7. a 8. vdech opět mi zvratky nalítaly do pusy a jak jsem se potřebovala nadechnout,neměla jsem sílu vyplivnout to ven a spolkla jsem to...museli mě vystřídat...mezi tím přiletěl vrtulník LZS a ty řekli ,že je to zbytečný...S KPR jsme však ani na vteřinu nepřestali...pak přijela záchranka,pokoušela se postiženého zaintubovat,ale marně...pak lékař konstatoval smrt....KPR jsme prováděli asi 45minut...Stydím se za to,že jsem se pozvracela a musela jsem být vystřídána...ale život jde dál. Teď můžu říct,že resuscitace opravdu není lehká záležitost jak se jeví v seriálech typu Pohotovost,Pobřežní hlídka,Chicago Hope.Verunka :o)
2 la-chtan: Stydět se nemáš vůbec za co, naopak! Smekám před tebou a hluboko se skláním!
[https://web.archive.org/web/20071012230839/mailto:michal.sebek@anesteziolog.cz] Případ zástavy oběhu na pláži je vždy zcela odlušnou záležitostí, vynikající svojí záludností. Tito pacienti jsou vždy tzv."napití" kdejakými tekutinami, které požijí při slunění či kepmpingu nebo po utonutí. U těchto pacientů je třeba vždy počítat s vyšším nitrobřišním tlakem vlivem objemu vody v břiše po tonutí. Tím stoupá i riziko zvracení během KPR a mnohdy i během samotné ventilace. Tohle je jednoznačný ukázkový případ, kdy je vhodné provádět již od počátku odbornou KPR a provádět zde v ČR také patřičný výcvik v KPR. Myslím si, že jen tak lze zajistit postiženým nejvyšší míru přežití. Vezmeme-li si statistiku, zjistíme, že většina postižených je vrácena k obnově srd.rytmu po aplikaci léčiv, zajištění dýchacích cest a masíži srdce (vždy v této kombinaci). Proto je také třeba, aby se k postiženému pomoc dostala do 3-5 minut a byla ihned poskytnuta ALS pomoc, tj.rozšířená. Není přitom podstattné, kdo ji zajistí, ale je nutné aby měl vybavení. Proto nesouhlasím s tvrzeními typu "záchranář jen asistuje, lékař zachrańuje". Je to nesmysl plný byrokratických ideí, který ovšem život nezachrání. Život zachraňují vždy úkony a nikoliv propaganda, a proto je třeba říci Vám mladším kolegům jen tohle "učte se, ptejte se lékařů na to jak se provádí lék.postupy u jednotlivých akutních stavů, jakáí je farmakologie jednotlivých akutních stavů, jak intubovat, jak defibrilovat atd.." a to proto, aby jste byly samy schonpi poskytnout ALS v situacích nouze.
David : Ahoj Dejve,jsem velice potěšena tvou odpovědí...:-))) Opravdu mě překvapila,protože náš "šéf" na mě jen křičel za to,co se mi tenkrát na Lipně přihodilo.Ve středu 8.6.05 máme další cvičení pro jiné vojáky z Bechyně,tak doufám,že to bude oproti loňskému roku lepší a usměvavější :-)) .A co jinak ty,jak válčíš??
Moje první resuscitace byla velmi fajn.Člověk má potom pocit,že není nA SVĚTE ZbYTEČNĚ a že někomu záchránil život.Je to takový příjemný pocit,který vá půořád provází.Já osobně jsem členem ČČK v Bohumíně,zúčastňuji se různých zdravotnických akcí a dozorů např:(Karvinský totém,Karviná cup,Hornické slabnosti landak,Motokrosy),ale i dennních a nočních cvičení,které jsou velmi náročná na psychiku a hlavně na fyzickou výdrž,nikdy bych své schopnosti a vlohy,které mám pro tento obor nepustil k vodě.Mějte se fajn a užijte si i vy\ svou první resuscitaci,nemějte strach jde to samo,ale musíte být řádně připraveni§Ahoj
Ahojki všichni. 1 rokem studuji SZŠ a obdivuji Vás, jak tady čtu ,co už všechno máte za sebou a kolik zachráněných lidských životů si můžete připsat. Snad i já časem si budu moct oddychnou a říct že jsem zachránila člověka...... resuscitace je pro mě docela velikou hrozbou,ale jeslti bych se mohla zeptat ....jaký je poměr při resuscitaci dospělého člověka s jedním zachráncem?Někde čtu 1:5 a my se učíme 2:15...jsem z toho zmatená a nevím co bych měla při nehodě použít....prosím napište mi jaký poměr používáte... Děkuji předem a obdivuji Vás. Verča
Ahoj Verčo, 2:15 = 1 zachránce 1:5 = 2 zachránci Je to i logické - ve dvou zachráncích se lépe střídá dýchání a masáž, zatímco v jednom přeci jen chvíli trvá, než se přesuneš od masírování k dýchání a naopak. Proto je možné ve 2 zachráncích tuto změnu provádět častěji. Hodně štěstí.
Skvele diskuze! Ja studuji obor ALS paramedic (diplomovany zachranar) v Jizni Africe. Behem dvou let studija uz jsem se ucastnil pekne radky resustitaci. Behem mesice tady paramedik v terenu zajije tolik co zachranar v CR asi ani za par let. Navic zde paramedik pracuje v terenu vetsinou sam a rovnez celou resistutaci musi zvladnout sam. Co se tyce pomeru pri resustitaci, nejnovejsi vyzkumy z USA doporucuji pomer 30:2. Pri pomeru 15:2 dochazi totiz k nedostatecne perfuzi. Tady zatim ale stale mame v protokolu pomer 15:2. Tesim se na dalsi prizpevky.
ahojki jo taky uz jsem slysela o tom poměru,ale nevím jak to dopadne tu u nás jeslti se to přijme....musím bohužel říci že už jsem byla bohužel v 15 svědkem resuscitace a pomáhala jsem ,ale naštěstí jsme zachránili,což si velice vážím a jsem na sebe pyšná,protože jsem musela ještě zastavovat tepené krvácení na krkavici,přímo v ráně....což považuji za velký výkon. tak přeji hodně štěstí ahoj Verča