Mně furt nebylo jasné...

Konec devadesátých let je už pryč a tak nikomu nepřipadá divné, že lidé telefonují v dopravních prostředcích. Dokonce se to už mnozí naučili činit tak potichu, aby neobtěžovali všechny spolucestující. Občas se ale někdo zapomene a celý vagón tramvaje si může poslechnout o čem je řeč. A udělat si obrázek o hovořícím.

Jedna slečna dnes takto vedla pracovní rozhovor. Buď s nadřízeným nebo se zákazníkem, to se z toho kousku hovoru, který jsem vnímal, poznat nedalo. Dávala si však velice záležet, aby mluvila spisovně a nanejvýš kultivovaně. Moc jí to nešlo a dalo se snadno poznat, že na něco takového není příliš zvyklá. Pěst na ucho pak byla věta z titulku zápisku.