Pročítal jsem si deníček, co je kde nového a napadlo mě co takhle zabrousit do starších příspěvků. Namátkou jsem si vybral různé starší měsíce a roky a začal. Přišel jsem na to, že je to fakt vychytaný, když si může člověk přečíst, co se dělo tou a tou dobou a občerstvit si vzpomínky. :) Nemohl jsem se také nevrátit k prvnímu zápisu . A opravdu, kdyby chtěl David čekat, než bude hotové všechno co chce, nepsalo by se ještě teď. :) Vlastně jsem snad celý tento víkned v zajetí vzpomínek, včera večer jsem si pro změnu prohlížel s Eliškou fotky, co jsme kde spolu nafotili a moc mě to bavilo. Nevím, jak vás, ale mě občas baví takhle zavzpomínat co se dělo. Včera jsem si všiml ještě jedné věci. O kuřácích si myslím, že se jim lépe navazují kontakty, protože prostě přijdou mezi lidi, co maj stejný problém a trošku potlachaj. Včera při sezení v parku jsem si uvědomil, že na tom jsou stejně i pejskaři. To je taková zvláštní komunita, která je založená na tom, že jejich mazlíček očichá co může. Jak k něčemu začne čichat, oni s tím (ním) začnou mluvit. :)
Komentáře
Ja vzdycky, kdyz zacnu vzpominat, tak se pak zarazim a rikam si, jestli na to nahodou jeste nejsem moc mladej a nemel bych si to radsi nechat na duchod a ted radsi hledet vpred nez vzad. Obcas se tomu ale clovek neubrani, to je fakt!
Vzpomínky jsou fajn. Zvlášť, když je na co vzpomínat. Nechtěla bych se jednou probudit a mít pocit, že jsem život promarnila, ale to asi nikdo:-)Co se takových těch různých "komunit" týče, stejné koníčky a zájmy sbližují. Já byla velmi mile překvapena z jednoho rockerskýmho klubu. Někdo by řekl "pajzl" nebo "doupě"-nejen podle celkového designu, ale i osob, co tam pravidelně chodí. Jaký však omyl. První dojem bývá skutečně zavádějící! Je strašně fajn cítit přátelskou atmosféru i od lidí, které vůbec neznáte, oni neznají vás, ale pamatují si vás, pokud se tam objevíte alespon dvakrát:-)
2David: myslim, ze kdyz nezijes ve 20 jen ze vzpominek, tak je to sem tam v pohode:)) a navic, az toho bude na denicku moc, tak kdo to pak ma cist... muzes to treba vydat knizne :) 2Lendys: souhlasim, docela potesi, kdyz nekam clovek prijde podruhy a pamatujou si te a jsou k tobe pratelsti:)
Ano... take rad vzpominam na vzpominky (hehe, hezkej slovosled) a rad si prohlizim fotky z pareb s nejlepsimi kamarady, parby only s holkama (^^) a tak podobne. Taky si rad ctu denicek, jak to delal Jirka. Jakmile si prohlizim ty fotky, nebo si procitam texty na denicku, rikam si, ze to vzdycky bylo super a premyslim nad tim, zda to jeste takove zase bude a jestli se tak s kamarady nekdy zase sejdeme apod. Myslim, ze je to fajn, od toho tady ty fotky jsou a denicek taky, ne? :)
ještě k fotkám: ono se říká, že vzpomínky jsou navždy, ale přece jen fotky jsou o to silnějším artiklem, o co větší máme výpadky paměti:)