Dneska jsem vstal dřív, abych nepřišel pozdě, ale nevešel jsem se do dvou autobusů, takže zdržení jak sviňa a na oštřko se mi povedlo dorazit až půl hodiny od začátku. Sestra na mě začala ječet. Pěkná k*áva, řekl jsem si a ječel na ni taky, že ne mě nemá co řvát, že nechodim pozdě proto, abych ji nas*al, že jsem to neudělal schválně. Převlíkl jsem se, ona se mezi tím uklidnila. Ředili jsme spolu injekce a ukázalo se, že je celkem fajn a že se mi chce věnovat. Bylo to na kojeneckym oddělení. Pak mě poslala s jednou holčičkou na rentgen. Byl jí rok a vážila jen 4 kg (tolik maj někdy větší děti i při porodu). Měla respirační insuficienci (prostě málo a špatně dejchala a ještě přitom pěkně chrčela), chuděrka - byl to takovej maličkej červíček. Dostal jsem do výbavy náhradní plenku, ale nevim, jak bych ji někde přebaloval :-). Po menšim bloudění a nesmyslnym neřízenym ježdění výtahem jsme tam dorazili, zrentgenovali a všechno proběhlo ok a bez pokakání. Musim na ni ale pořád myslet, byla taková zvědavá, pořád koukala po světýlkách ve výtahu, ale co to bude mít za život, když to takhle začíná?