Počítačovej závislák Tak tenhle článek mě docela dostal. Ne, že bych se v něm nacházel, holkám jsem před počítačem vždycky dával přednost. Svýho času jsem ale hry taky hrál a tak se do situace toho kluka dokážu vžít. Je mi ho celkem líto... Držim mu palce, aby svoje chyby napravil a v budoucnosti bylo všechno ok. P.S. - Vzal jsem to od Kana denik.host.sk/ , kterej to vzal z Gamezone Prolog Povím vám jeden celkem smutný příběh s kterým sem váhal. Je silně zlehčený a spousta detailů je pro větší přehlednost vynechána. Ačkoli by se mohlo zprvu zdát, že má s hraním počítačových her pramálo společného, nenechte se mýlit. Jestli jste ve věku, kdy žádný vážný vztah nemáte, alespoň uvidíte jak se může obyčejný počítač v životě všechno zamotat. Vše začalo úplně obyčejně​ 23.10.1996 Tehdy vlastně všechno začalo.Byli dva, třeba Jirka a Lenka. Dohromady se dali souhrou osudu a ne zrovna za nejšťastnějších okolností. Chvíli spolu chodili, pak samozřejmě první sex a pak už všechno jenom vážně. Plány na zítřek i do budoucna. Všechno vycházelo jak mělo a nikoho by asi nikdy nenapadlo, jakou mírou se hry podepíší na jejich životě. Někdy v roce 1998 Vše pokračuje až na mírné zádrhele dobře. Jirka začal bydle s Lenkou v jednom domě a mezi základní vybavení správného bytu přeci patří počítač, nejlépe dva, aby se nikdo o ně nehádal. Tak se také stalo a počítač si přivlastnil svojí neodmyslitelnou úlohu v domácnosti. Jirka jím byl samozřejmě nadšený, Lenka to brala jako nutné zlo s kterým nejde nic dělat. Setkáváme se v roce 1999 Počítače začínají být čím dál výkonnější, součástky a upgrady jsou také daleko dražší. Z logického důvodu začínají rozepře na téma ​Na ten krám zapomeň​ a nebo ​Vůbec si mě nevšímáš​. Hry jsou také daleko lépe zpracované, začínají zabírat spoustu času Jirka jim začíná, z pohledu normálního člověka, věnovat až příliš mnoho času. Na scénu také vstupuje internet a multiplayerové hraní, které se dokáže stát poměrně lehce návykovým. Vysoké účty za telefon se začínají stávat realitou a odčerpávají další finance. Ale kdo se stará o jídlo když ti dva týpci z [ROD] jsou ještě naživu. Poměrně nedávno Vše začalo celkem nenápadně. Na smskách od nového kamaráda ze zaměstnání není přeci nic špatného. Jirka je přeci dostává také a tak přejde vše s lehkostí. Nemůžeš jít na party protože máte nějaký match? Nevadí, Pavel mě tam veme a pak zase zaveze zpět. Jirku jen napadne, že se mu to vlastně hodí a tak proč ne, alespoň uhraje další dva levely. Posléze začínají telefonáty uprostřed noci nebo celkem podivné zprávy. Celý vztah začína docela vřít. Lenka posléze odjíždí do jednoho nejmenovaného velmi vzdáleného města a domů jezdí už jen na víkendy. Jirka je celkem v pohodě, sex sice jen přes víkend, ale zato má spoustu volného času na hraní. Soboty a neděle se pak mění na neutuchající hádky opět na téma ​Kdyz už dáš konečně s tím krámem pokoj​ a ​Začínám tě mít dost​. Jejich vztah začal procházel nedefinovatelným stadiem, kdy každá komunikace dříve nebo později selhává. Telefonní účty a výdaje za hardware se nijak nemění, znáte to, dnes jsem to koupil a zítra je to staré. Současnost Po dalším velmi vydařeném víkendu Lenka odjíždí se slovy ​Stěhuji se​. Jirka se samozřejmě přesvědčí a bohužel, vše je již domluvené. Následují dva dny bilancování a vymýšlejí se různé katastrofické scénáře. Jirka přeci Lenku miluje, jak by se mohla odstěhovat. Ne , to nedává smysl, někde je asi chyba. Možná tady už mu pomalu, ale opravdu pomalu začíná docházet, že asi všechno není černobílé. Lenka na telefonáty nereaguje a ve středu od ní přichází stručná zpráva. Konec. Jednoduché a lehce pochopitelné. Bohužel se nedá pochybovat že je myšlena doopravdy. Jirkovi konečně do jeho elektrony vybombardovaného mozku dochází, že tohle není to, co si kdysi dávno slíbili. Nyní již velmi zdeptaného Jirku napadla jediná šance, cesta do onoho nejmenovaného města a všechno si vysvětlit. Po 300km v zaměstnání a dalších 400km cesty tam nakonec zjišťuje, že jel dost zbytečně a po 15 minutách následuje cesta zpět. Možná se dá mluvit i o hazardu se životem, protože jeho cesta po probdělé noci proběhla pod tři hodiny. Vrací se s nadějí, nadějí, která bohužel měla zaručit jen jeho návrat v jednou kuse. Další den se opakuje pomyslné dejavu, Lenka ale další cestu odmítá, nemá večer vůbec žádný čas. V pátek večer se Jirka vrací později. Všichni jsme smrtelní a ten den ráno to poznal na vlastní kůži. Lenčino balení je v plném proudu a od mírného přemlouvání vše končí celkem slušnou hádkou. Jediná rozumná otázka, která Jirku napadne je PROČ? V tu chvíli se dovídá že Pavel není už jen kamarád, ale i celkem ujde v posteli. Jirkou proběhne adrenalinová tsunami bezmocnosti, která má za následek jen telefon Panasonic v dezolátním stavu . Druhá rána zhasne i jeho posměvačně rozsvícený display. V tu chvíli dostává tu šíleně jednoduchou odpověď CO JSI ČEKAL? ŽE BUDU AŽ DRUHÁ NAVĚKY? Epilog Ten příběh je až na jména pravdivý, až příliš, Kdesi jsem četl podobný, ale optimisticky laděný. Zde se žádný veselý konec nekoná. Proto jestli se v některém odstavci poznáváte, berte to jako krajní varování. A neříkejte že vás se to netýká a že holek je kolem spousta. O co přicházíte poznáte až o to přijdete. Pokud se to nepřehání, jsou hry dobrá věc na zkrácení chvíle, ale ty chvíle jdou krátit i lépe a každý by měl vědět, kde je hranice. Kupte té své kytku nebo jděte do kina. Jinak se jednoho dne probudíte a zjistíte, že jste na světe úplně sami. Přítelkyně nejsou na to aby jen nakupovali, vařili a poskytli laciný sex. Berte to jako epitaf a poslední článek ode mě na Gamezone. Je 3.14 v noci, ráno přijedou stěhováci pro Lenku, druhý den pro Jirku a každý se stěhuje do jiného města a do jiné práce. Pokud tedy někde uvidíte sympatickou brunetu a zachovalého kluka v kšiltovce, určitě to nejsou ti z našeho příběhu. Končím, musím balit​ ŠACID in memoriam