Nemůžu nenavázat na Carlose. Chci sněhovou kalamitu. Chci, aby mrzlo tolik, až by přestala účinkovat sůl na silnicích a pluhy by díky vydatné chumelenici nestíhaly odklízet. Autobusům by to podkluzovalo, takže by se nevyšplhaly do Motola, na Barrandov ani na Pankrác. Cestující by museli vystoupit a jít pěšky a do práce nebo do školy by přišli aspoń o půl hodiny později. V celé Praze by nastal nádherný dopravní kolaps. Cestou domů by si všichni museli koupit lopatu, aby si mohli proházet cestu. Druhý den ráno bych šel ven oknem, protože ze třetího patra by to nebyli ani tři metry a navíc bych dopadl krásně do měkkého. Včera jsem slyšel padat sníh. Nevím, jestli to bylo poprvé, ale nikdy před tím jsem si to asi tolik neuvědomil - když totiž ta spousta drobných vloček dopadala na větve a neopadané listí stromů v parku, krásně to šustilo. To se vám nestane, když padají trakaře. Uvědomili jste si, jak ten bílý sníh v noci odráží světlo a je perfektně vidět i tam, kde je bez bílé pokrývky tma jak v ranci? Silný mráz a malý provoz na Vltavě způsobily, že místy zamrzla od jednoho břehu k druhému. Sice jen tenkou blankou ledu, ale přece. To jsem ještě v životě neviděl. Snad led ještě aspoň trochu zesílí dřív, než hu zničí nějaká blbá loď. Kdybych si tak po něm mohl přejít Vltavu z jednoho břehu na druhý... Ale to už bych chtěl od života asi moc.