Nemám na mysli "to", ale určitě vás bude zajímat, jak probíhá takový běžny den v mojí práci ;) Takže začneme klasicky ránem. Vstaneme (na baráku je nás 5) v šest, pak začne logicky boj o to kdo bude první v koupělně, protože na posledního se nečeká :)) Ten lítý boj často prohrávám, protože nejsem schopen rychle vstát jako Roman, který spí na posteli vedle mě ve stejném pokoji. Myslím si že spí jako netopýr, protože jde na něm vidět jak tvrdě spí a jakmile se něco trochu více nahlas šustne v pokoji, ihned je vzhůru... ale to jsem trochu odbočil. takže zpět k ránu. Každé moje ráno začne sprostým slovem, takže pozdrav 'Dobré ráno mistře.' mě dokáže vytočit nesprávným směrem. No ale pokračujeme... takže když vypadneme z baráku, následuje dalsí boj o to, kdo nebude poslední v autě, protože už se párkrát stalo že nás jelo 6. Čtyři na zadních sedadlech je imho MOC! Je to hrozná nebezstyková jízda... a řeči typu "Už jsi mu ho tam vrazil..." nejde přeslechnout... ale stejně se nakonec zasmějeme, takže první usměv po ránu je tu. Když konečně dorazíme do práce, posnídám, udělám "zašichtování", což je v podstatě kontrola, kdo z dělníků nepřišel a zápis počet odpracovanách hodin minulého dne, což s oblibou dělám, protože prohodím první rozhovory s dělníky o tom jak jsem se chujovo vyspal a jak se oni včera ožrali v místní hospodě a stěží se trefili do sprchy. Je to sranda. Následuje rozdání práce a jdu si vypít hnusný kafe. Levný to je, ale jde to poznat, ale lepší než nic. Asi za půl hodiny se jdu kouknout na stavbu co se tam děje... neděje se nic. Dělníci postávají u práce, kterou mají vykonávat a když zahlízne zvěd někoho z nás mistrů, tak se okamžitě rozutečou jako střely a začnou makat. Mám rád větu: "Majster jde!" ... :))) Pak za nimi zajdu a zjebu je že nic nedělají a oni potom celej den podlezají tím, že mi dávají napít jejich Coca-Coly z automatu za 20Kč, či nabízí cigarety. Dokonce se mi stalo, že když se jeden Rom dozvědel, že jsem z Třince a on je z Čadce, tak řekl že jsme skoro rodina a že mi dá jednu z jeho čtyř dcer :D Romové a Slováci jsou hodně v pohodě, ale děsne leniví, což jsem na vlastní kůži poznal, protože tam skoro nikdo jinej z dělníků nepracuje. Čecha byste marně hledali :o) Celej den je v pohodě, práce ubíhá, mezitím se několikrát naseru jak na dělníky, tak do telefonu protože něco nehraje jak má a ta a ta firma nepřijede udělat slíbenou zakázku a odkládá to na zítřejší den... což NASERE! Přes poledne jdu na oběd, ale mrzí me že obědvám sám, protože chodím do stejný hospody jako dělníci a nemají odvahu si přisednout. Jediní Romové prisednou :) Snad se to čase změní. No a hodina uběhne jakoby nic. Posedím ještě v kanceláři kde náš stavbyvedoucí Libor opět vymýšlí co by udělal abychom se reakčně zasmáli :)) Celý odpoledne se těším až bude fajront, kdy tedy odbyte šestá hodina a my se vypravíme opět v počtu 6ti autem do hospody na kus řeči a dvě, tři pivka. Potom už jenom následuje večeře, sprcha a jdu spát. Za celej den se unavím jak cyp!