Dnes, stejně jako minulé dva týdny, jsem byl na interně. Všichni (studenti) jsme byli docela unavení a ospalí z brzkého vstávání, kterému jsme přes prázdniny odvykli. Když už se stáž chýlila ke konci, vzpomněl si náš asistent, že nám ještě neukázal pacientku s hypothyreózou. Vydal se tedy do jednoho z pokojů a naše parta šesti mátožných mediků ho slepě následovala. Vstoupili jsme na pokoj, pozdravili a čekali, co bude dál. Pan doktor šel k posteli u okna a chvíli koukal na pacientku, obrátil se a řekl jí:" Pardon." Nám naznačil, že se spletl a že to není ta dáma, kterou hledal. Řekli jsme tedy sborově nashledanou a vyšli zpátky na chodbu. Šli jsme teď na jiný pokoj. Naše šestice zůstala pro tentokrát prozíravě za dveřmi. Po chvíli pan asistent opět vyšel z pokoje: "Tam taky není." Zkusili jsme to ještě jednou a opět bez výsledku. "Tak to jsme ji už asi pustili. Tak pro dnešek končíme," uzavřel celou záležitost pan asistent a všichni jsme se chystali k odchodu. V tom z dalšího pokoje vyběhla starší paní a volala na nás:"A co já, mě si nechcete prohlédnout?" Když se nesetkala s takovým zájmem v jaký doufala, prohodila svůdně: "Já jsem tu nová..." A pak ať mi někdo vykládá, že si pacienti neužívají, když jim medici vtrhnou na pokoj!