Občas potkám člověka, který je tak odporný, že si to pamatuju ještě dlouho. Šel jsem dnes na plavečák, dobít si kartu bodama za lístky, které mi z letošního roku ještě zbyly, tak aby nepropadly. Ve frontě u pokladny stálo docela dost lidí, tak jsem se zařadil. Za mě si pak stoupl chlápek, ze kterého se osypávám ještě teď. Evidentně trochu nervózní, přešlapoval a zdálo se, že nemá stání. A furt se na mě divně díval a ve frontě ke mně stál o trochu blíž, než by se bývalo hodilo. Oblečený jak hadrník, ale ne bezdomovec, mastné vlasy, neoholený se špatnou pletí. Když si přečetl ceduli, že dnes je pára zavřená, ještě se o tom osobně přesvědčil u pokladní a otráveně odešel. Kdo byl někdy na plavečáku v Praze - Podolí a kdo tam někdy vlezl do páry, ví o čem mluvim. Ono tam stačí projít sprchama. Ale na jednoho člověka fakt nezapomenu. Jel jsem tehdy, tak před dvouma rokama, do školy přecpanou ranní tramvají. Z Palačáku na Anděl. Všiml jsem si ho už na zastávce. Malého vzrůstu, podsadité postavy, trochu břichatý. Peroxidové vlasy ulízané dozadu, v uchu naušnice, předsunutý dolní ret. Oblečený v montérkách špinavých od Primalexu nebo podobně. Hnus, zločin a primitivno z něj čišely na dálku. Z krimu nebyl venku ani týden. Když přijela tramvaj, nastoupil jsem a nějakou nešťastnou shodou okolností jsem stál asi metr od něj. Bylo mi fakt slabo a nevolno. Na první zastávce se ke dveřím davem prodíral prvňáček s aktovkou pomalu větší než byl sám. Přímo kolem toho hnusáka. "Kudy se to sereš ty hajzle zkurvenej?!" (sic!) zahalekal na chlapečka, když mu taškou zavadil o pupek. Vůbec mě nepřekvapilo, že se moje dojmy potvrdily, protože jsou případy, kdy se prostě nejde splést. V tu chvíli jsem se málem poblil, celý den mi bylo na nic a ještě teď mám husí kůži, když si na to občas vzpomenu. Dnes mi přibyl druhý takový do sbírky.