Drobty z medicínské terminologie: nadvarle

Medicína je komplikovaný obor - ne že bych si chtěl nějak stýskat, ale považte - tolik složitých cizích slov, krkolomných názvů přístrojů, metod a diagnóz. Mnohdy se i sám lékař v těch zkratkách a cizích slovech ztrácí. Jen abych vám ilustroval, jak může být terminologie záludná, budu to ilustrovat na jednoduchém případě takového nadvarlete.

Nadvarle je anatomická struktura, přiléhající u mužů v šourku k varleti (zatím docela logické, že?), a řecky se nazývá epididymis. Zánět nadvarlete se řekne inflammatio epididymidis (zkuste si to vyslovit). Lze to říci také jedním slovem, když připojíme k základu slova v genitivu příponu -itis. Gramaticky správně by to tedy bylo epididymiditis. Naštěstí se tenhle jazykolam trochu zkracuje, takže používaná forma zní epididymitis (v počeštěném znění epididymitida).

Zatím se chytáte?
Tak se připoutejte, protože teď přichází to nejlepší - pokud se podaří nějaký chronický zánět zaléčit, ale on se po určité době znovu objeví a ještě navíc se zhorší, pak se tomu říká exacerbace (latinsky exacerbatio). Použijeme-li tedy temín "exacerbace zánětu nadvarlete", musíme použít cizí název zánětu v druhém pádě, takže výsledek zní: exacerbatio epididymitidis (gramaticky správnější, avšak nepoužívané, by ovšem bylo psaní exacerbatio epididymiditidis - zkuste si to nahlas a rychle vyslovit a komu se to podaří na první pokus, ten má u mne lízátko).

Teď si představte nebohého pacienta, který se od lékaře v nálezu dozví, že má exacerbatio epididymitidis (zní to skoro jako jméno nějaké věrolomné obludy z antické tragedie) - buď si musí pomyslet, že si z něj lékař dělá legraci, nebo se poleká a rovnou si domluví schůzku s notářem...