Adrenalinové sporty jsou vnímány jako hozená rukavice našemu podvědomí, omezovanému pudem sebezáchovy. Zkusili jste někdy nějaký? Zajímá mě hlavně seskok padákem. Já akrofobik jak vystřižený ze žurnálu má tyto choutky. Vlastně mě to lákalo vždycky, ale znáte to. Kecy v kleci, ale skutek utek. Teď se mi však naskytla příležitost nejen planě mluvit, ale taky konat. Na dosah ruky mám tento let volným pádem. Stačilo by kývnout a bylo by. Jenže váhám. Zase to moje opatrné "já". Našla jsem na netu hodně jiný popis, než jaký mi líčil kamarád ohledně toho, co se s vámi děje ve vzduchu. A sice: "Obklopuje mě nádherné ticho, mám dojem, jako by se moje tělo zastavilo a pozvolné klesání ani moc nevnímám..." Na proti tomu verze mého známého, btw ostříleného "parašutisty", mě zase varovala, že je to tam nahoře pořádný hukot. Tak čemu potom věřit? Poradíte nebo mě odradíte?