Chicago

Po delší době jsem se zase rozhodl napsat pár řádek o nějakém zajímavém filmu, co jsem v nedávné době viděl. Včera jsem byl na předpremiéře šestioskarového muzikálu Chicago a musím říci, že se mi tento film hodně líbil.

Je to film o prohnilosti amerického právního systému, moci i manipulovatelnosti médií a o plytké třpytivosti slávy. Příběh a herecké obsazení si můžete přečíst kdekoliv, já vám ale chci popsat film jako takový. Co se mi na něm moc líbilo byly písně, které nejsou jen takovou blyštivou vložkou (i když znějí moc hezky), ale mají v ději své nezastupitelné místo a posouvají příběh (případně smysl) filmu kupředu.

Na druhou stranu ale nečekejte nijak hyperhluboké zádumčivé kontemplace nad tím či oním, film se s ničím příliš nezdržuje a svižně kvapí ke kabaretnímu závěru - tu v rytmu tanga, tu podmanivým stepem. Výstupy se prolínají s normálními scénami, mnohdy nenásilně a velice organicky. Režisér vede diváka jistou rukou, takže i ten, kdo si ve filmu nenajde skryté významy, odchází pobaven a potěšen. Vetšinou nemám rád paušální odhady jako "z tohoto filmu snad neodejde nikdo zklamán", v tomhle případě se ale neudržím... Kdyžtak mi to pak omlaťte o hlavu.

Považuji tenhle film za velmi kvalitní ZÁBAVU, ale to slovo zábava je klíčové. Nečekejte nějaký art.

A teď pár výhrad: nemyslím si, že by si Catherine Zeta-Jones zasloužila za roli Velmy Oskara, ani nemám dojem, že by si Chicago zasloužilo Oskara za nejlepší film. Zato Richard Gere měl podle mne právo aspoň na nominaci (v roli bezskrupulózního právníka-manipulátora byl bezkonkurenční). Celý film není ani tak výjimečný hereckými výkony (leda že by Oskary dávali za tanečně-pěvecký výkon), spíše je to dobře šlapající strojek, který navíc tiká velice libozvučně, pěkně se na něj dívá a navíc se nad ním tu a tam můžete (chcete-li) poněkud zamyslet.

Moje rada na konec zní - kdo nebyl v kině na Moulin Rouge, měl by jít na Chicago - nebude zklamán. Kdo na Moulin Rouge byl a líbilo se mu, ten na Chicago musí; ovšem komu se Moulin Rouge nelíbilo, ať na Chicago nechodí, ledaže by chtěl dát filmovému muzikálu ještě jednu šanci - pak je tu vysoká pravděpodobnost, že ho Chicago mile překvapí. Mimochodem, choreografie ve výstupu šesti vražedkyň a v písni Razzle-Dazzle v soudní síni je prostě úžasná!