Barcelona - Římské město

Barcelona vyrostla na základech římské osady Barcino, která vyrostla z vesnice dříve obývané barbarskými kmeny. Významějším sídlem v oblasti byla ale dlouhou dobu nedaleká Tarragona. Rozvoji Barcelony bránil zejména příliš mělký přístav. Později se situace obrátila a z Barcelony se stala středomořská metropole.

Co z bývalé římské osady zbylo si každý návštěvník Barcelony může prohlédnout v Muzeu historie města na Placa del Rei, odkud jsou přístupné rozsáhlé vykopávky. Turisté se sem zrovna nehrnou a vstupné přítom není drahé, tedy ideální kombinace. Procházka po ruinách římského městečka, několik metrů pod úrovní dnešních ulic byla jedním z nejsilnějších zážitků. Alex rychle odešel s tím, že toho oni v Římě mají na ulicích plno a hlavice antických sloupů se tam musí všude možně válet, protože je jednoduše není kam dávat. Pro mě to bylo nové a tak jsem si to také nálžitě vychutnal.

Jestli jsem se totiž někdy přesvědčil o tvrzení, že věci a místa mají paměť, tak právě zde. Když přijdu do starobylé katedrály nebo na jiné místo, které už hodně pamatuje, sice si uvědomuju, že v těchto prostorách se lidé scházejí třeba už tisíc let, ale většinou je to všechno zamlženo oparem několika posledních dní, týdnů, let a staletí.

Zde to bylo jiné. Ruiny římského města zavál prach a vyrostlo na nich město nové. Po jeden a půl tisíciletí je nikdo neviděl, nikdo se jich nedotýkal a déšť z nich nesmýval stopy dávných obyvatel. Teď jsou pečlivě očištěné a chodí se po rampách asi metr nad nimi. Klid a vhodná tichá hudba dodává atmosféru a pohled přes hlubokou a širokou propast času je průzračně čistý, podobně jako jsem to okusil už u soch mexických indiánů.

Jako bych v ulicích viděl pobíhat lidi, ve vyjetých kolejích kodrcat povozy, z kamen málem voněla vařící se večeře a z hliněných nádob na víno si jen nabrat. Nedalo mi to a musel jsem se na několika místech těch starých zdí dotknout a představovat si, co všechno viděly a slyšely. Jaké vztahy mezi sebou měli sousedé, kde se scházeli milenci. Asi to není jako v Pompejích, ale tím spíš bych se tam teď chtěl podívat.

Přidej na Seznam
— 8. září 2004 - 15:38, David

Komentáře:

8. září 2004 - 16:46, Carlos
Ja jsem se v Pompejich vydrzel cely den a chtel tam jit nazitri znovu, ale to uz jsem odjizdel. A citil jsem presne to co rikas. Jen na me jeste vic zapusobily tehdejsi bordely a lazne. To mi prislo takove nejlidstejsi a diky tomu jsem si minulost lepe vychutnal.
9. září 2004 - 18:04, Verča
Znam mista, ktera na me pusobi uplne stejne, a to vetsinou o jejich historii mam jen mlhave predstavy, proto me udivuje, ze v Pompejich jsem zaznamenala pouze dva uplne prizemni stavy - bolely me nohy a bylo mi sileny horko!
Zadne povznasejici pocity, tajemno, zvlastni energie, nic! :-)

Archiv všech zápisů