Deníček.Net

Barcelona - Torre Agbar - Dům pe*is / vi*rá*or

Před rokem a půl jsem zde psal o jednom barcelonském mrakodrapu, který nemůže připomínat nic jiného než penis nebo vibrátor, protože tak zkrátka vypadá. Tehdy budova ještě nebyla dokončena, ale už působila impozantně. Mám k ní zvláštní vztah také proto, že byla jednou z prvních staveb, které jsem v BCN viděl.

Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Na letišti jsem nastoupil do Aerobusu a vezl se přes sídliště cihlově červených Frankových paneláků se zelenými markýzami směrem k Placa Espanya. Vystoupil jsem na Placa Catalunya, vlezl do metra a dojel až na Clot. Tam jsem se trochu ztratil, protože jsem hledal přestup na Renfe. Vylezl jsem tedy na Avinguda Meridiana a tam ten dům viděl.

Bylo letní odpoledne, sluníčko pražilo, ale mírný vítr od moře příjemně ochlazoval. Na ulicích nikde nikdo, na chodnících spadané listí jako na podzim. A teď jsem tam stál a kdesi na konci ulice se nestydatě, ale přesto úplně normálně tyčí ta vesmírná raketa, falická homole jak z fantazií futuristů. Zhluboka jsem se nadechl a cítil, že moře musí být jen pár bloků odsud.

Takové bylo moje první setkání s Torre Agbar, když jsem ještě nevěděl, jak se jmenuje, že není dokončena a k čemu má sloužit. Ale díky tomu prvnímu setkání, tomu dojmu, jaký na mě udělala, díky tomu momentu překvapení, který využila, pro mě bude Torre Agbar vždycky znamenat něco víc, než jen jeden barcelonských mrakodrap.

A nedávno jsem náhodou na internetu narazil na stránky, které mi o této věži řekly víc a vyprovokovaly mě také si něco víc zjistit. Možná proto, že Torre Agbar byla slavnostně otevřena 26. září 2005.

Je prací francouzského architekta Jeana Nouvela, který mimo jiné navrhnul Zlatého Anděla na pražském Smíchově nebo z hodně známých staveb Arabský Institut v Paříži (oficiální stránka).

Samotná Torre Agbar je novým ústředím barcelonských vodáren - Aguas de Barcelona a odtud tedy také pramení její jméno - AgBar a svým tvarem má připomínat gejzír tryskající ze země.

První zvláštností, která na stavbě zaujme, je jakýsi plášť ze skleněných venkovních žaluzií, které se na základě údajů z teploměrů automaticky otevírají a zavírají a podílejí se tak na klimatizaci budovy a chrání ji před přímým slunečním světlem. Těchto "žaluzií" je 59619 a tvoří nezaměnitelnou charakteristickou strukturu budovy a podtrhují její červenomodré zbarvení v celkem 40 odstínech. Některé z těchto žaluzií na jižní straně přitom tvoří solární panely, které budově dodávají elektřinu.

Zážitek, kterého se mi bohužel ještě nedostalo, musí být vidět Torre Agbar v noci, kdy je osvětlena 4500 venkovními světly zabudovanými do pláště. Tak snad brzy...

Také interiér budovy je působivý. Koho Torre Agbar zaujala, spoustu krásných fotek (nejen) interiéru najde na arcspace.com, dále pak zajímavosti a fakta o stavbě na emporis.com.

Ze všeho nejlepší je ovšem vlastní prezentace Torre Agbar, která je malým dílkem sama o sobě. Je sice celá ve Flashi a když jsem ji otevřel poprvé, jen jsem se kysele ušklíbl, jak na mě zablikala. Ale dal jsem ji druhou šanci a v kontextu ostatních souvislostí pochopil. Celá prezentace je totiž taky trochu jako ten gejzír tryskající vody, tříštících se kapek a pulzujícího živlu. Opravdu moc pěkná i poučná.

Barcelona má novou dominantu a jejím vodárnám by za ni měl být postaven pomník. Už to ale není potřeba - vybudovaly si ho samy a ani nevadí, že barcelonská voda není nic moc. Hrozbou pro tento monument je ovšem územní plán celé zóny Glóries, podle kterého v tomto místě má vzniknout celá hradba výškových budov Torre Agbar obklopující a zastiňující, jak je vidět v tomto PDF z El Périodico.

Jsem v tomto vždycky spíš progresivní a většinou odvážné rozvojové záměry města podporuju, ale tady doufám, že až Ajuntament (místní zastupitelstvo) uvidí tento gejzír zářit do noci, umoudří se a zeď indiferentních krychlí zde vyrůst nenechá.

Malý katalánský slovníček:

aigua, f. - voda
elevar-se - tyčit se
esquitxar - stříkat, cákat

Další odkazy:

Související články:

Přidej na Seznam
— 4. ledna 2006 - 12:22, David