Sa Revolta 2005 - hrátky s vodou

Jeden večer jsme vyrazili na festu do nedaleké Vilafrancy, odkud pochází i Andreu. Nejdřív jsme se mrknuli na focs arteficials neboli ohňostroj, který odpovídal velikosti městečka a pak se pomalu přesunuli do baru S'Anit, který by se, být jeho jméno anglicky, jmenoval Tonight.

Tancovali jsme v rytmu letních hitů, které zde vyhrávali stejně jako kdekoliv jinde a nedělo se nic zvláštního. Jen místní se hemžili v černých tričkách Sa Revolta 2005, ale tomu jsme nevěnovali zas tolik pozornosti a nerušeně se bavili dál. Až kolem půl druhé v noci to pomalinku začalo vypadat, že se něco bude dít.

Před S'Anit se objevil gumový bazének a lidé z terasy nad barem jen tak něžně cákali vodou na kolemjdoucí. Pak přijela cisterna a jako předzvěst něčeho většího bazének během pár vteřin naplnila. Střík - a koupal se v něm první nešťastník, kterého do něj srazili. Střík, střík, střík a byli tam další a další, tentokrát už dobrovolně.

To už jsem na nic nečekal, zvedl prázdný kelímek, nabral do něj vodu co to šlo pokropil svoje kamarády. Ještěže jsem si ten večer s sebou nevzal foťák. Co bude následovat jsme totiž vůbec neměli tušení. Přijel náklaďák s korbou vyplněnou igelitem vrchovatě naplněný vodou, na něm squadra z Vilafrancy (Andreu mezi nima) vybavená požádnýma kýblema. Objel s průvodem za sebou městečko kolem dokola, otevřená okna se stala snadným terčem a jejich obyvatelé hned měli co vytírat.

Nikdo nezůstal ušetřen, na nikom nezbyla nit suchá. U mě to odnesla peněženka s 10 eury a nějakýma drobnýma, občankou a několika kartičkama. Letos to prý ale bylo slabé, náklaďák byl jen jeden proti obvyklým dvoum až třem. Holt nemůže být každý rok posvícení a s vodou jsou na Mallorce velké problémy (na druhou stranu se není co divit, když takhle mrhají ;-)).

Úplně durch jsme se pak šli usušit domů k Antonimu Poetovi, půjčili si oblečení a kdo měl zájem dostal panáka na zahřátí. Pak už jsme šli na autobus, který ve 4:00 odjížděl zpět domů. A v 8:45 vstávat na hodinu katalánštiny...