Možná vůbec nějvětším zážitkem z Mallorcy pro mě byly "correfocs", což jsou lidové oslavy živlu ohně, vycházející z pohanských tradic. Oheň byl pro člověka od pradávna životně důležitým nástrojem, jehož ovládnutí jej odlišovalo od dalších živých tvorů. Protože je, jak známo, dobrým sluhou, ale špatným pánem, býval také stotožňován se zlem, peklem a ďáblem, což jistě vůbec není překvapivá asociace. Correfocs, které by se daly přeložit také jako průvod ohně, běh ohně a jeho šíření, jsou událostí, při které se tomuto živlu vzdává hold, ale zároveň se s ním také zahrává. A protože je stotožňován s ďáblem a jeho démony, kteří ho přinášejí (ostatně, Lucifer = světlonoš), zahráváte si při correfocs i s nimi. Hrátky s ohněm a ďáblem nejsou jen tak, nesou s sebou jisté riziko újmy na zdraví a tak je třeba se na ně jak se patří vybavit. Dlouhé kalhoty a rukávy, namočená čepice, uzavřené boty a vyhrnutý límec jsou nezbytné. Někdo má i šátek uvázaný přes tvář. Náměstí je v půl jedenácté večer plné lidí. Zdrženlivější se drží vzadu a po stranách, ti odvážnější - většinou mladší a mužského pohlaví jdou dopředu do kotle přímo před bránu radnice. To je i moje místo. Z reproduktorů už znějí rytmické zvuky, které zcela jasně říkají - už se to blíží, už to začne, za chvíli to vypukne! A dav začíná skandovat - pojď, pojď, pojď! První petardy se začínají ozývat, démoni začínají vylézat z budovy radnice (ajuntamentu) za zvuku bubnů. Mají pochodně a na provazech přivázané hořící koule, kterými mávají lidem dokola pod nohama i nad hlavama. Salvy na šňůrách připevněných petard několikrát dokola oběhnou celé náměstí. Pak si démoni (je jich devět) berou pekelné stroje v podobě trakařů vrchovatě naložených dělobuchy a prskavkami a projíždějí jimi davem přes celé náměstí. To je ale teprve začátek. Pak se démoni, bubeníci i celý dav vydává na průvod úzkými uličkami města. Je tam pořádně těsno, všicni už jsou propocení durch (nejlepší ochrana před všudypřítomnýma jiskrama) a démoni odpalují ze svých holí jednu sprchu jisker za druhou a koupají v ní všechny kolem. Sem tam nám proběhne křížem krážm přímo nad hlavami had děobuchů, které jsou tam už rozvěšeny. Sem tam démony někdo obejme, sem tam je několik lidí zvedne nad hlavy, sem tam démoni někomu provedou nějakou lumpárnu - vezmou láhev s vodou, čepici nebo podobně. Dobrý kousek prý démon provedl vloni, když průvod procházel ulicemi a v jednom domě si nezavřeli okna a dveře - vlezl oknem dovnitř, sedl si na gauč k rodině sledující televizi a přepnul na program, který se mu líbil. Když víte, že se démoni budou rojit, máte se podle toho zařídit nebo se pak nedivit. Pak už se průvod pomalu vrací na náměstí, kde představení končí podobně jako začalo - další salvy petard, z toho jedna snad minutu dlouhá, jako když se střílí z kulomentu. Pak to pomalu končí, košili i kalhoty mám propocené tak, že se dají bez problému žímat, cítím, jak horká dlažba náměstí sálá a jak mám v krvi ohromnou spoustu adrenalinu. Že je to celé docela nebezpečné? Jistě, ale to k tomu prostě patří - vždyť jsou to hrátky s ohněm a obcování s ďáblem a to ani jiné než nebezpečné být přeci nemůže, jinak by to ztratilo veškerý smysl. Kdo na correfocs jde, musí s tím počítat a najde se i několik docela nepříjemně popálených. Na druhou stranu - démoni jsou profesionálové, kteří celou šarádu nedělají poprvé a dobře vědí, co si mohou dovolit a oo ne. Hasiči i doktoři jsou připraveni. Třeba když průvod vešel do jedné ulice, najednou tam byl tatínek s miminkem v kočárku, který evidentně nestíhal, o co jde - ufff, to bych svému dítěti fakt nikdy nepřál, octnout se v takové situaci. Démon k němu hned přiskočil a řekl mu, aby kočárek okamžitě vlastním