Včera jsem šel po Václaváku a proti mě šli tři kluci, jeden byl navlečený do tepláků, druhý byl připravený taky na nějakou diskoteku a třetí nevím, ale asi taky něco takového. Šli poměrne svižným krokem a všiml jsem si obličeje toho jednoho kluka. Toho, který šel v čele průvodu. V jeho výrazu se zračilo štestí i rozčarování najednou. Pýcha i nejistota sebou sama (a možná taky ne). Ale když jsem najednou slyšel od jednoho z těch jeho posluhovačů, jak říká: "...to je jasný, napoprvé se nedá očekávat, že vyhraješ...", docela mě to pobavilo.