Jsem úplně neschopná cokoli napsat. V poslední hodině jsem napsala a posléze smazala už pět příspěvků na Deníček. Tenhle už do prdele nesmažu, i kdybych se měla zabít, takže se smiřte s tím, že tenhle blábol prostě vyjde. Myslím, že mi vlezlo na mozek to zatracený cukroví. Už 14 dnů jen tak polehávám a požírám, k čemu přijdu (to je v mém případě přesnější než říct "jím, na co přijdu"). A navíc zítra v tomhle stavu odlétám na půl roku do Finska. Pokud mě nějaká svéprávná osoba nedoprovodí na letiště, tak myslím dojedu tak akorát na záchod. Nebo budu chtít vzlétnout z nákladového nádraží Žižkov. To je apel na Davida: Prosím tě, dovlečeš mě zejtra k tomu hangáru nebo co?

Jinak doufám, že se máte moc dobře, že jste dostali smysluplné a praktické dárky (já mám třeba takovou novou pitomou, leč hezkou vestičku od maminky, i když vestičky dosud nenosím a ani neznám nikoho, kdo je nosí, ale když tak tu svoji nebohou rozkošnou teploučkou měkkou červenou vestičku vidim, tak asi začnu), nebo aspoň ty roztomilé (strom hojnosti vyrobený z toaleťáku, nedbale natřený sádrou a pomalovaný vodovkami - na něm visí takové zaprášené, ale moc dobré sušené ovoce - díky moc, Pavle).

To je konec. Omlouvám se, že jsem napsala takovou kravinu. Ale dočetla jsem knihu a nemám teď co dělat. A musela jsem počkat, až se uvolní koupelna. Teď už tam můžu. Tak ahoj a hezký nový rok!