Stres ve zkouškovym mě vždycky dost stimuluje a inspiruje. Před biochemií a fyziologií ze mě díky tomu v jednom kuse padaly haiku. Stačilo sednout nad knihu, pak se otráveně podívat z okna, povolit uzdu fantazii a úspěch byl téměř zaručen. Můžete si přečíst to, co se mi povedlo dokončit. Teď, když není žádný tlak a v klidu se můžu soustředit na co chci, najednou to není tak jednoduché.

A jestli se vám to nelíbí, udělejte si tenhle test inteligence!

Myšlenky bloudí

vysoko nad hlavou

mohou jít stranou?

Mrak pluje nebem

jak koráb širým mořem

není cesty zpět.

Do jezera skok

olše šumí na břehu

tak po celý rok.

Tramvaj přecpaná

v zácpě uvízla z rána

buď litována.

Pach potu se lne,

dveře se zavírají,

tak hrůzně to zní.

Můra za oknem

bzučí, přilétla v noci

popřát dobrý den.

Měsíc zapadá

za kopcem naproti nám.

Noční zahrada.

Veslař na řece

pluje svižně, podívej!

Už je převrhlej.

Haiku nezbedná,

slabiky tančí čile,

svázaná chvíle.

Má milá paní,

rušíš mě v rozjímání.

Dost povídání.

Na prvním řádku...

Už je pryč! Říct to aspoň

na třetím řádku.

Zapomínání.

Užívej jak lék, mírně.

Pij ho po kapkách.

Motýl a štěstí

mají tajnou dohodu,

jak přelstít náhodu.

Požírač tvých snů

mele jako stroj, chladně

a neúnavně.

Tajná řeč mraků

věští roky štěstí, dřív

však schytáš pěstí.

Chuť dívčích rtů

lahodná po malinách

snad po prázdninách.

Stopy života

neúprosně ryté v tvář

tvoří svatozář.

Komár krev sosá,

mrška hladová, bzučí

než padne rosa.

Kočka co mluví

mi radí moudře: hochu,

na každém šprochu...

Lišaj smrtihlav

vloudil se svíčce v plamen

tou září zmámen.