V pátek 13. jsem prožívala po delší době den na 200%. Vydalo by to na moc dlouhý příspěvek, kterým nechci unavovat. Když tedy přeskočím běžné denní záležitosti, povinnosti a večerní sešlosti v cirka čtyřech hospůdkách či klubech v mém rodišti, kdy tu se přidá někdo tam někdo a člověk tak splácí resty vůči kamarádům, které kvůli minimálnímu dojíždění domů trochu zanedbává, tajné spontánní, /a tudíž zakázané/ noční koupání a hodně pozdní návrat domů, nikoli ze společenské unavenosti.-), ale z neúprosného času, který se ne a ne zpomalit, když se člověk tak skvěle baví /tu fotbálek, tu kulečník, tam pokec, tam tanec.../ a náhle ráno...
Přesto všechno mě asi nejvíc zasáhlo /ne nebylo to vzrušující koupání na Adama, i když voda byla báječná...;)/ náhodné setkání s mým dlouholetým nejlepším kamarádem, se kterým jsem se viděla naposledy o Vánocích loňského roku, třebaže pocházíme ze stejného města. Nevím, jestli jste se někdy chovali jako ufňukaní blázni, asi spíš ne, ovšem mě ta chvíle prostě dostala a když jsme si padli do náruči, brečela jsem jako dítě a nebyla radostí schopná cokoliv říct. No, jsem citlivka:). Nestydím se však za to, nebo alespoň v ten moment mi bylo jedno, že na nás všichni kolem civí a kámoši z nás nestíhají, protože jde o výjimečného člověka, který je jako můj druhý brácha a ztratit ve svém životě jeho by mě víc než mrzelo. Zdržím se radši dojemných výlevů a vzájemných šokovaných pohledů, kdy jsme se oba nějak na první pohled nepoznávali.
Každopádně jsme ale po letošním půlroce studijních i jiných útrap došli k jednoznačnému závěru, a to, že si na sebe a vůbec kamarády čas vyhradíme vždy, i kdyby nás ubíjelo zkouškové, věčně jsme někde hledali ztracený čas apod. Ono totiž to slůvko "někdy" se docela často může změnit v "nikdy". Takže CARPE DIEM!
Komentáře
Pamatuju jak jsem mel jit jednou s kamaradem vecer do hospody a on mi hodinu pred srazem volal, ze jedem na Zivohost... byla to super kalba. Kamarad se stale snazil o jednu holku, ktera ho nakonec uzemnila slovy: "mas chlupate koule, s tebou dneska spat nebudu":-)
Nakonec jsme se vsichni ozrali (uzbez te holky:-)) a presunuli lavicky na molo a chlastali dal. Nasledne se svlikli a hezky na hulvata si zaplavali. Sok to byl pro holku, ktera v rannich hodinach sla vencit psa a videla asi 10 nahatych kluku, kteri ji zvali mezi sebe, aby nasledne provadeli pivni rozcvicku (nadech, vydech a pri vydechu predklon, vzit pullitr, napit se, a s nadechem se narovname...).
Jen vim, ze ta holka nevedela, kam se divat driv:-D
BTW: Asi vite, jake z toho ted mam trauma - jsem totiz ve skutecnosti strasne nesmely, plachy a stydlivy!
no ja jsem vozralej nikdy neplaval a doufam, zé pres alkoholovou clonu v sobe vzdycky nejdu tolik sebekontroly, ze ani nebudu, protoze to je podle me fakt nebezpecny:-)
no ja jako vozralej delam veci...:))
Ale hlavne k prispevku Lenmdys (kdo tady ma Davide periferni mysleni?) - dojemny Lendys:)) nastesti bydlim a studuju v Praze, takze kamose kdyz chci tak vidim a mam to o dost lehci.:)
2 Jirka: no to uz byla rce na Pavla a z jeho sdělení to periferie rozhodne neni:-)
musím jenom podotknout, že jsme nikdo nijak extra "ožralí" nebyli:), prostě pohodka:-P
to ja v patek byl:O
2 Jirka: jooo?:-P A copak jsi nám vyrobil, když děláš ty věci;)
To Pavel: Pokud někdo čte Deníček zároveň s Tvým blogem, tak už asi nebude věřit tomu, že jsi abstinent.:-) BTW Jsem rád, že jsi svůj blog obléknul do mých oblíbených barev.
2Martin: zazitky z mladi:-) mam jich vic a to ty nejlepsi jsem pravdepodobne zapomnel:-P
A k tem barvam - jen docasne na oslavu vysledku referenda.:-) Strilel jsem ty barvy od boku a podle toho vypadaji:-(
2 Pavel: od boku do blogu, jo?:-)
2David: jsi zamilovany, ze skladas basnicky?:-D
2Pavel: oslavu? ceho? jestli to je oslava toho, ze cesi zacnou vic makat, ze zvysi svoji produktivitu prace, prosim, ale jestli to je oslava urednicku, tak pekne dekuju.