Zvonek u dveří. Za dveřma nikdo. Znova. "To budou asi nějaký Jehovisti," říká ségra. Dal jsem na dveře řetízek a otevřel. Je to sousedka. Chtěl jsem ho zas sundat, ale protože je to nějakej super patent a skoro vůbec to nepoužívám, nešlo mi to. "Našla jsem ve výtahu hovno a tak jsem se přišla zeptat, jestli to nebyl váš pes!" začala "Ne, náš pes to určitě nebyl." Odpověděl jsem. "Moc jinejch psů tady neni, tak nevim, jakej jinej by to mohl bejt. Ty lidi z prvního výtahem nejezděj a ty ze čtvrtýho maj yorkshira a ten to podle velikosti hovna asi nebyl. A náš už vůbec ne!" Konečně se mi podařilo odjistit řetízek u dveří. "Ale ten náš taky ne, jak jste na to přišla?" Malinko jsem zvýšil hlas. "Já jsem se vás jen slušně přišla zeptat, jestli to nebyl ten váš! Já už jsem to beztak uklidila, ale příště byste si měli dát pozor." ("A jak vůbec víte, že je to psí hovno?" Chtěl jsem se zaptat.) "A já vám stejně slušně říkám, že ne!" Odpověděl jsem místo toho. "No, ale já vás stejně podezřívám! Slušný lidi by to uklidili, jen prasata by to tam mohly nechat." To mě naštvalo. "Tak proč jste to tam teda nechala?" Zaptal jsem se. Už se zmohla jen na "Hele, nebuď drzej, jo?" a utekla.