A samozřejmě především oslavujeme narození Ježíše Krista, našeho Pána, ale to pro tentokrát nechme stranou. Většina lidí začátkem prosince zešílí (většinu obchodníků to stihne už koncem září) a začnou mít pocit, že do 24. prosince musejí nutně kompletně uklidit a vyzdobit celý dům, nakoupit miliony předmětů a napéct a uvařit tuny jídla. To už jsou čtyři úkoly najednou a normální člověk by si řekl, že se to nedá stihnout. Jenže kdo je o Vánocích normální? U nás to po celá léta bývalo nejinak. Když jsme druhou neděli adventní neměli aspoň čtyři druhy cukroví, atmosféra začínala houstnout. Až jsem se jednoho prosincového dne s kýblem v ruce zastavil a povídám: "Hele, a neni to náhodou blbost, mejt ty vokna teď, před Vánocema, když to může počkat na jaro, až bude víc světla, tepla a času? Se to nazblázní, ani to teď nemá logiku, ne?" - "No vidiš, to je vlastně fakt, nezblázní, necháme to tedy na jaro." A hned bylo klidu víc. A o rok později jsem se se smetákem v ruce zastavil a povídám: "Hele, neni to náhodou blbost, smejčit celej byt teď, před Vánocema, když máme nejvíc práce? Jarní úklid můžeme udělat i na jaře, ne?" - "No vidiš, to asi můžeme... tak aspoň v klidu upečeme to cukroví..." Vloni jsme to už ani s tím cukrovím moc nepřeháněli a stejně po Novém roce nevěděli co s ním. Tak už letos nepečeme vůbec, nakoupili jsme trochu čokolády a trochu dostaneme od dědy. Zítra nakoupím těch pár dárků, které se chystám rozdat a bude klid. Zatímco krysy berou supermarkety útokem a nevědí, kde jim hlava stojí, my jsme si v pohodičce trochu vyzdobili byt a máme hotovo vše to, co jsme dřív honili na poslední chvíli 24. ráno. Tak se můžu těšit, jak si upeču vánočku, až se mi ovšem bude chtít:-)