Ráno jsem se opět vrátil do denního stereotypu, tj. ranní cestování do školy, tam si odbytí své docházky a odpoledního cestování zpět domů. Odpoledne jsem si hezky sedl do autobusu, holka s fialovou hlavou si sedla naproti mně ;) a vyjeli jsme... Celou cestu jsme na sebe koukali a smáli se, no, ale zase tak žhavý to nebylo ;) Asi tak na páté zastávce si vedle nás přisedli tak asi 60-ti letí dědci. Kdybyjste slyšeli o čem se bavili, tak se asi poserete smíchy, ale nejprve byjste nechápali! To jme taky dělali, já a ta holka. Ale smáli jsme se tak, aby to moc nebylo slyšel a dařilo se, takže v klidu. Ti dva dědci se bavili o tom, jak jim to jde na zahrádce... Jeden povídá tomu druhému, kolik má žab v rybníčku, kolik má žížal v zemině a že tomu druhému to chybí, neboť mu to nemůže taky tak hezky očišťovat zeminu a vodu a že se pronějaký žáby zastaví, tak to už jsem fakt nedával. Nikdy bych takhle na stará kolena skončit... že se budu bavit, kolik mám žáb a žížal na zahrádce... Dnes mi stačilo a nikdy víc!