Psal jsem ve školní knihovně referát na patofyziologii, když v tom tam přišel nějaký údržbář a začal se vykecávat s knihovnicí a ještě s klukem, který je tam nejspíš na civilce. Rozvalený na židli řval na celou studovnu o svém autě. "Já si teď nemůžu stěžovat. Je to perfektní. Přes známýho, z autobazaru - voni se tam jako všichni znaj - sehnal mi auto, ne, jedna radost. Stěrače na zadním skle, mlhovky dole, centrální zamykání, všechno to má. Nechcete to moje starý auto? Je taky dobrý, ale co já bych dělal s dvouma autama, ne? Ale kdyžtak řekněte hned, já už tady příští tejden nebudu. Dělal jsem konkurz v jedný německý firmě a berou mě." Knihovnice se ho občas snažila ztišit, ale zašeptal vždycky jen tak půl slova. Podobný monolog vedl asi půl hodiny. Když odešel, ty dva se o něm začali bavit (už šeptem). A to byla sranda ještě větší. Když se shodli, že ho nemůžou vystát, ale nevědí jak se ho zbavit (chodí se k nim vykecávat každý den, stejně jako na dalších 9 míst), knihovnice říká, jak jí to auto prodává už půl roku a jak jí to minulé (co jí chtěl prodat před tím) vychvaloval a pak z něj vypadlo, že ho dal na náhradní díly: "No ten chlap, ne, si jako koupí dvě auta, šunky nějaký, a udělá si z nich jako jedno, kterym se dá jezdit, že jo". Prý už taky asi 5 let nastupuje do německé firmy, odkud se ale vždycky nakonec neozvou.