Včera jsem jel domů nočním autobusem a jak to tak bývá, přihodila se tam řada vtipných situací. Autobus si poklidně jel městem a najednou se jedna holka ptá kámošky jaké že to je v klubu Honey Bunny? Holka si sundala čepici a říká: "No je to tam takový snobský všechno. Ty holky jsou tam všechny takový pěkný... A ty kluci... Ty jsou tam tak krásný, ale ty holky jsou všechny hežčí..." Kámoška jí na to odpověděla, že se tam někdy musejí jít podívat. Holka souhlasila. Dojel jsem na svoji zastávku a vystoupil do té sněhové vánice a šinul si to domů. Cestou domu jsem si dělal sněhovou kouli s cílem, ať je velká jako fotbalový míč a já sem můžu napsat, jak jsem šikovnej. :) S tím perfektním sněhem to nebyl vůbec problém. No a jak tak plácám ten svůj sníh, tak potkám týpka, který odněkud vytáhl v půl čtvrtý ráno starého Wartburga a jezdil s ním na sněhu po chodnících a silnicích, dokud se mu s ním něco nestalo a nemusel kolem něj zběsile pobíhat. To zase o kousek dál vycházela z místní hospody partička holek a kluků v evidentně dobré náladě. Něco na sebe volali a já pak zřetelně zaslechl až volaní kluka na nějakou holku: "Až budeš mít za celej život tolik, kolik já vydělám za rok, tak si můžem povídat." Nevím, kdo byl vítěz téhle rozepře, ale řekl bych, že možná já, protože jsem to slyšel a nemusel se účastnit. :) Před domem jsem pak usadil na parapet sněhovou kouli velikosti fotbalového míče a šel spát.