„Čůráci jebou píči, píči se s tim vyrovnávaj po svym, jenže čůráci taky jebou hovnaře, který píči jebat nemůžou...“ Tak takhle nějak (nepamatuju si přesně, pardon) zní leitmotiv nového filmu tvůrců South Parku Matt Stonea Treye Parkera. Pokud se v South Parku vyžíváte a uvedená citace vám přijde vtipná, zajímavá a vkusná, na první loutkový akční film určitě běžte, budete se skvěle bavit. Pokud ne, o nic mimořádného nepřijdete. Já South Park vůbec nemusim a u Světového policajta jsem se ale bavil taky, přiznávám. Ale ani zdaleka nemůžu říct, že by se mi to líbilo, že bych to považoval za dobrý film, na který budu ještě dlouho vzpomínat. Při závěrečných titulcích jsem se cítil divně prázdný, neoslovený a spokojený, že už je konec. (A v duchu pokrčil rameny a řekl "Hmm".) Zároveň se mi ale nechce toto dílko nijak strhávat a zadupávat do země, protože to si zas nezaslouží a byla by to trochu laciná reakce. Beru provokaci, nejsem pohoršen vulgaritou, násilím ani nahotou loutek, ale je fakt, že ta provokace je dost primitivní a prvoplánová a sama pro sebe a nijak se mě nedotýká. Jeden moment ale pánům režisérům vytknout musím. Když spolu Gary a jeho kolegyně nestydatě šoustají, je vidět úplně všechno. Když Gary dlouhé vteřiny blije a pak se v těch zvratkách válí, tak také. Když však Gary svému šéfovi kouří péro, kamera zůstává cudně nahoře. A já se ptám - proč proboha? Co tak najednou? Že by autoři měli přeci jen nějaké nedotknutelné hranice, které se bojí překročit? To se mi snad ani nechce věřit! Když už tak usilovně provokujou, tak mají jít do důsledků. Trochu rušivá nekonzistence v jinak celkem homogenním proudu... nechce se mi napsat "sraček", ale ono to tak doslova je.