Respect - vyčníval jsem obyčejností

Najít cestu na místo konání nebyl problém. Stačilo následovat pestrobarevně oblečený dav, ve kterém jsem byl nejvýstřednější já a Karel Schwartzenberg a to proto, že jsme byli zoufale obyčejní, normální a nezhulení:-). Ale to se na Respectu dalo čekat, tolerovalo se opravdu cokoliv a atmosféra byla uvolněná a přátelská.

Nejvíc se mi líbila hned první kapela - Židovská Amsterdam Klezmer Band (dobré byly ale všechny, o tom žádná). Z basů následujících Gnawa Impulse mi pořádně vyhládlo a tak jsem se rozhodl, že vyzkouším místní kuchyni. Pizzu pro jistotu a vegeburger pro experiment. Vegeburger tvořila obilná placka (tím myslím toastový chleba) s pomazánkou na bázi kečupu, salátem a jinou obilnou plackou s níž jsem se nikdy před tím nesetkal. Dobré a i to docela zasytilo. Pizza měla chuť, s níž jsem se nikdy před tím nesetkal, ale dobrá a dosytila. Jako zákusek vločková kulička, která měla chuť, s níž se už nechci setkat.

Nevýhodou byla fronta na pivo. Když jsem jí porovnal s jejím derivátem - frontou na záchod, po krátké logistické rozvaze jsem usoudil, že bych zřejmě musel už s plným kelímkem na konec té druhé fronty, nechci-li svůj močový měchýř trápit. To mě odradilo. Pak jsem si ale všiml, že lidi choděj s pivem od hospody kousek před vchodem. Přijdu tam, fronta byla sice kratší, ale výčepák pomalejší, takže to vyšlo skoro na stejno, ale přecijen lépe. Mělo to jednu drobnou vadu. Ve chvíli, kdy jsem přišel na řadu pivo došlo. Bylo mi souzeno zůstat žíznivý, tak jsem se s tím smířil. Na takový nápor návštěvníků nebyli připravení. Kupovat si limonádu před bandou ožralů, co stála za mnou jsem si netroufal.

Počasí vyšlo perfektně. Navzdory nepříznivým předpovědím bylo ani ne teplo ani ne zima a jasno. Vhod ale přišly hlavně závany svěžího větru, které čas od času odvály všechen ten dým, který se nad Štvanicí líně převaloval.

Toho Karla Schwartzenberga jsem tam fakt potkal, celou akci zaštiťoval svým jménem.