Jsem na mesicni stazi v Brazilii. Staz organizuje IFMSA, stejna organizace se kterou je David v Barcelone. Pouze ja budu delat na kadiologicke klinice, takze se jedna o klinickou staz. Protoze nemam moc casu, prosim omluvte snizenou preklepovou kvalitu. Obsahove je to vsak nadupane. Ted tady osm hodin vecer a v pul jedenacty vyrazime do Foz do Iguaçu podivat se na vodopady. Jedeme tam jeste s jednim Rakusakem, Italem a Italkou. Trva to tam dvanact hodin autobusem, takze to bude streka.Jedeme pres noc,tak snad vyspime.Autobusy jsou tu docela pohodlny. Prespime tam a v nedeli v pet vecer pojedeme zpatky takze az sem dorazime pujdu se rovnou predstavit do nemocnice. Tam jsem zatim nebyl, protoze jsem vcera prijel pozde a byl utahanej a zejtra je sobota a to se tady do skoly nechodi. Sao Paulo je neuveritelny. Je obrovsky, samej beton, jizni mesto je proti tomu jihoceska viska. Je tam hrozny zmatek, baraky bez ladu a skladu, na to nalepeny neuveritelne spinavy a chudy favely, tisice aut. Vsechno je posprejovany a spinavy. Ono to ted, kdyz jsem to takhle napsal vypada, jako ze tam nestoji za to jezdit, ale to je omyl. Vsechno je to hrozne zajimavy, hrozne jiny. Alon, kluk u kteryho bydlim tam ma rodice, takze tam mozna nekdy s nim pojedu. A pak se taky pojedeme podivat do Ria. To bysme jeli zahranicni studenti a jeste nejaky mistni kamaradi. Vsichni jsou tady hrozne pratelsky. Marilia je mensi mesto, i kdyz na nase standarty... je o neco mensi nez Ostrava. Jenze Săo Paulo ma asi 18 milionu obyvatel, takze Marília je proste mala. Je to tady taky takovy vsechno opryskany a bez ladu a skladu, ale proti nekterejm mestum, co jsme projizdeli je to tady uplne v pohode. Nebyl jsem jeste v centru. Tady, co je universita (pisu z jeji knihovny), je to spis takove predmesti, ale do centra pry co by kamenem dohodil. Universita je asi 3 minuty pesky od mista, kde bydlim. Jen ta kardiologicka jednotka je asi 20 minut pesky, ale tam budu chodit jen v patek. No ja vlastne jeste moc nevim, uvidime jak se to vyvrbi v pondeli. Cesta sem byla hodne zajimava. Na letisti vse bez problemu. Pak jsem taky bez problemu nasel autobus na Barra Funda, coz je autobusove nadrazi, odkud jede autobus do Marílie. Tam jsem potkal dve Americanky a Brazilce, ktery jeli do mestecka Garça, coz je asi 30 min jizdy od Marílie. Rekl jsem si, ze pojedu s nima do ty Garçi a potom dalsim autobusem do Marílie, abych mel spolecnost. Navic ten Brazilec Vilmar [vjumar] vsechno vyrizoval, takze jsem se nemusel namahat se znakovou reci. Po ceste jsem obdivoval jak neuveritelne rozlehla je to zeme. Sama savana, eukalyptovy haje vsechno se tahne od obzoru k obzoru. Navic sem tam (ale hodne ridce) vesnicka, baraky nalepeny na sebe a taky vypadajici dost chude. Takovouhle krajinu jsem jeste nikdy nevidel. Do Garçi jsme dorazili asi v 18:30 a to uz byla tma. Vilmar volal Karíne - holce, ktera se o me stara - do Marílie, ale ta to nebrala. Tak mi navrhl, abych jel k nemu a ze to zkusi znova. Autobus byl mezi tim fuc a dalsi jel az v devet. Vilmar pracuje v sirotcinci a Mary a Jennifer (ty dve Americanky) tu jsou na misii. V sirotcinici bylo asi 150 deti, ktery nas hned zurive a vrele zdravili, furt si se mnou chteli povidat a neodradilo je ani, kdyz jsem ji spanelsky rekl, ze neumim portugalsky. Tak jsme povidali rukama nohama, jeden starsi kluk mi prinesl