Problematika veřejných WC

Když jsem tak poslední dobou cestoval s Českými drahami nebo autobusem, napadlo mě, jestli se všechny ty hajzlbáby a hajzldědci po nádražích i jinde vůbec vyplatěj. Kolik tak mohou brát? Mimimální mzdu? To by bylo 6500,- Kč a ještě by podle soudruha Škromacha měli dostat přidáno. A kolik se za měsíc na průměrném veřejném záchodku vybere? Skoro bych pochyboval, že vydělají sami na sebe.

Přitom řešení by mohlo být vcelku jednoduché. Třeba ve Finsku mají na záchodcích automatické zámky, které vám otevřou po vhození poplatku. Ten je tam sice trochu větší, většinou 1€, ale to je věc jiná. Někdy je ale zas jen na žeton, když třeba restaurace chtějí záchodky provozovat jen pro svoje zákazníky a nepouštět si na ně nejrůznější živly.

A vůbec, u nás jsou ceny za použití záchodků směšně nízké, spíš symbolické. Až zůstává rozum stát. Kdyby pisoár podražil třeba na 10,- Kč a kabinka na 15,- Kč a zároveň s tím by se úměrně zvýšil poskytovaný komfort, myslím, že by to bylo k všeobecné spokojenosti. Takový příplatek by snad každý unesl rád.

Nemůžu zde ovšem nyní nevzpomenout záchodky na nádraží ČD ve Frýdku-Místku. Člověk instinktivně zadrží dech, vejde, zaplatí ony 3,- Kč a nestačí se divit. Nádherná kombinace barev na dlaždičkách, až oči přecházejí (vážně, stálo by za to zaplatit i jen kvůli prohlídce toho kachličkování), všude voňavo a čisto. Ubrousky na utírání rukou jsou sice na příděl, ale milá hajzlbabička vám za to popřeje hezký den a nabídne baterku, do které nemusíte kupovat monočlánky. Tak o tohle bych zas možná přijít nechtěl. Jak vidno, každé zaměstnání se dá vykonávat s láskou.