Carlose, Fotopíka a mě (i všechny ostatní třeťáky) toto léto čeká důležitý úkol. Totiž zvládnout zkoušku z patologie, která - pokud nejtěžší není, k těm nejobtížnějším rozhodně patří. Je toho totiž moc (i na medika) a všechny ty nemoci, vady, poruchy a nedostatky se napamatují zrovna nejlépe. Nezbývá ale než k tomu prostě sednout a naučit se, protože zrovna tentokrát asi žádné fintičky nepomůžou. No a právě po dnešní přednášce probíhalo hromadné přihlašování na termín zkoušky. Místo aby se přihlašovalo jako na každém jiném ústavu individuálně na sekretariátu nebo na archy na nástěnce nebo po internetu, sešli jsme se všichni najednou v posluchárně a závodili, kdo bude dřív u asistenta s požadovaným termínem. Asi všem to bylo dost nepříjemné. Někdo si to připouštěl víc, jiný méně. Někdo byl odhodlán bojovat do poslední kapky krve, někdo raději carakterně v klidu počkal, co zbyde. Já zvolil taktiku "něco mezi tím". Nechtělo se mi odhazovat a ušlapávat vystresované medičky, ale zároveň jsem jim tentokrát neměl chuť dávat přednost. Prostě jsem si stoupl do příslušného hloučku a čekal, až (jestli) se na mě dostane. Chladná hlava se vyplatila a zanedlouho se předemnou dav slušně rozestoupil a já se mohl vklidu zapsat. Fotopíkovi musím poděkovat, že mi ve správnou chvíli půjčil propisku, jinak bych samozřejmě neměl čím. My tři jsme nakonec měli štěstí a zapsali se podle plánu, jak dopadli ostatní nevím, ale prý s nedostatkem termínů nikdy nebyl problém. Spousta lidí se zas vyškrtá a další třeba nenapíšou test... Tak nám držte palce. Já jdu 17. června.