Přes přísný zákaz dotýká se sněhu

Včera jsem vyrazil do Divadla pod Palmovkou na hru scénáristy a režiséra Antonína Procházky "Přes přísný zákaz dotýká se sněhu". Pražáci možná zaregistrovali neotřelé plakáty, na kterých na kapotě auta šukají dva sněhuláci. Recenze v Lidovkách mě zrovna dvakrát nenavnadila, ale co, přece by byla škoda, aby lístky přišly vniveč. Prý je to divácky úspěšné, tak to snad úplně špatné nebude.

Pravda je vše, co se v recenzi píše, ale na druhou stranu představení je důkazem, že ani prvoplánové vtipy nemusejí být nutně špatné a mohou docela dobře pobavit. Měl jsem strach i z aktuálního tématu, kterým je návrat bílého koně ruské mafie z vězení, ale ani to nebylo naškodu. Herecké výkony, až na jedno očividné zadrhnutí, nejsou špatné, ale že by herci potili krev se také říct nedá. První polovina má tempo, je dobrá, ale po přestávce už zbývá jen skoro samá nastavovaná kaše, kterou herci dojídají na několikrát

Celkově tedy mohu shrnout tím, že představení je ucházející komedie, ale zas není žádným mimořádným zážitkem. Nejsem si jistý, co měly plakáty společného s obsahem hry a jestli bych někde prvoplánovitost autorům vyčítal, tak právě zde. Hodnocení dvěmi hvězdičkami se mi zdá poměrně nízké, ale na tři bych už musel mhouřit oči. Z divadla si kromě zvednuté nálady neodnesete nic, ale proč by to zas mělo být tak málo?