Deníček.Net

Postaví se samo u nábytku

Včera jsem se učil o psychomotorickém vývoji kojence na dnešní zkoušku z klinické propededeutiky. Dítě se samo u nábytku postaví v devíti měsících. Proč to píšu? Protože ten popisek "postaví se samo u nábytku" z přehledné tabulky, mi na mysl vyplavil jednu velmi starou vzpomínku: Jsme (zřejmě na víkend) u babičky, já se opírám o stěnu a snažím se někam dojít. Nejsem opilej, ale hodně malej, takže to bez opírání nezvládám. Jenže v cestě mi stojí kytka a já nemůžu dál. Babička mě tedy přemlouvá, abych to zkusil sám, bez stěny.

Nebyl jsem nijak opožděný a tak ta vzpomínka opravdu musí být nějak takhle stará. To je sice zvláštní, ale ne nemožné. Další, o něco pozdější vzpomínka je, jak jsme se s bratrancem po zadku klouzali dolů po schodech. Dnes už bych si to nedal, bál bych se, že si pěkně nabiju:-)

Nebojte, tohle není první kapitola pamětí. Jen mě překvapilo, jak úplné drobnosti mohou vyvolat hodně staré vzpomínky. A ty zas jiné a pak další. Jasně stává se to, ale když to člověk zažije na vlastní kůži a takhle extrémně, vždy znovu to překvapí.

Tu zkoušku z propedeutiky jsem udělal, patfýzu už také mám, takže zbývá doladit už "jen" takový drobný detail - patologii. Hodlám o ni bojovat do poslední kapky krve :-)

Přidej na Seznam
— 9. září 2003 - 20:12, David

Komentáře:

9. září 2003 - 21:36, Martin - Techblog
Přesto, že propedeutika mi připomíná víc sprosté slovo než cokoliv jiného, tak Ti gratuluji a přeji k další zkoušce hodně štěstí.

Nevím jak je to možné, ale na žádné zážitky z takto útlého věku si nevzpomínám. Ale ono to asi příjde. Údajně se v důchodu vracíme do mládí. :-)
9. září 2003 - 21:38, rony
boha, ja som sa strasne pocikaval ;-)
9. září 2003 - 22:54, David
2 Martin: propedeutika obecne je uvod do studia nejake vedy. A klinicka propedeutika jsou zaklady vysetrovani - takove to lekarske remeslo, aby clovek vedel, jak se k pacientovi vubec postavit a co na nem videt, hmatat, klepat, slyset nebo co chtit od laboratori atd.
9. září 2003 - 23:56, Martin - Techblog
Díky za vysvětlení.
10. září 2003 - 08:21, jirka
No hlavni je, abyste se ucili propedeutiku komunikace s pacientem. :)
10. září 2003 - 14:36, johnny
Je to propeDEDEutika nebo propeDEutika (jsou tam obě verze). Jinak docela závidím, že vzpomínky z tak útlého věku někomu zůstávají. Co já bych za to dal.
11. září 2003 - 19:52, Márinka
Na své první krůčky už si nevzpomenu, tak daleko má paměť nesahá. Ale souhlasím s tím, že k vyvolání starých, zdánlivě dávno zapomenutých vzpomínek opravdu stačí malý podnět, třeba i nesouvisející maličkost. Teď jsem si aspoň vybavila první krůčky své dcery. Byla pyšná na své první botičky a ráda se v nich producírovala - pochopitelně kolem nábytku. Ráda taky rozvazovala tkaničky, zouvala a nazouvala,... A tak jsem ji jednou vyzutou botičku vzala (macecha) a sedla si s ní na druhý konec pokoje - tolik toužila mít ji rychle zpět, že se nezdržovala "objížďkou" ale namířila přes pokoj. :-)
12. září 2003 - 14:05, aa
Dobrý den.
Vaše rada, "že se to postaví samo u nábytku" se mne naprosto neosvědčila. Chodil jsem od nábytku k nábytku, setrvával u něj třeba čtvrt hodiny, ale nic...

S pozdravem Váš O"Sorry
12. září 2003 - 20:42, Carlos
:-))))

Archiv všech zápisů